Pracovní právo 2007

Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů vznikl spojením několika zákonů předložených vládě ministerstvy práce a sociálních věcí, financí a zdravotnictví. V zákoně se mění 46 zákonů, zrušuje 1 zákon a 1 nařízení vlády, zavádí 3 nové zákony (tzv. ekologické daně) a omezuje účinnost vyhlášky k provedení zákona o sociálním zabezpečení. V zákoně dochází k významným změnám v oblasti daní, v oblasti správních poplatků a účetnictví, v zákoně o registračních pokladnách, v oblasti sociální a v oblasti zdravotnictví. Obecná účinnost zákona je stanovena na 1. leden 2008, pro některé právní úpravy je však stanovena účinnost odlišná (dnem vyhlášení, dnem 31. prosince 2007, dnem 1. ledna 2009, dnem 1. července 2009 nebo dnem 1. ledna 2010). Vláda návrh zákona schválila 23. května 2007, Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona (s pozměňovacími návrhy) 21. srpna 2007, Senát rozhodl dne 19. září 2007 se zákonem nezabývat a prezident zákon podepsal 5. října 2007. Ve Sbírce zákonů zákon vyšel dne 16. října 2007 pod č. 261/2007 Sb.

Působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí se týkají části dvanáctá až třicátá osmá (články XX až LXIII) zákona č. 261/2007 Sb. Novelizovány byly v zásadě všechny významné zákony v působnosti tohoto resortu. Dochází zejména ke zrušení téměř všech povinných valorizací dávek nebo parametrů, z nichž se odvíjejí různá plnění, s důsledky ve státním rozpočtu, s výjimkou valorizace důchodů; nedošlo přitom k nahrazení těchto automatických valorizací zmocněním pro vládu ke zvýšení částek nebo parametrů. Obecně dochází v novelizovaných právních předpisech ke zpřísnění s cílem snížení mandatorních výdajů. Některé změny právní úpravy odstraňují též nepřesnosti v zákonech, zejména ty, které vedly k neodůvodněnému čerpání dávek.

• V zákoně č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje právní úprava (§ 4 odst. 6 věta třetí z. č. 110/2006 Sb.), podle které měla být u vícegenerační rodiny rodina starobního důchodce posuzována samostatně – tato právní úprava byla do zákona vložena poslaneckým pozměňovacím návrhem, nebyla shledána z věcného hlediska za důvodnou a mimoto pro nepřesnost vyjádření činil výklad tohoto ustanovení v praxi problémy.
• Provádí se úpravy v započitatelných příjmech, a to zejména v návaznosti na změny v jiných zákonech, zejména v zákoně o daních z příjmů (§ 7 a 8 z. č. 110/2006 Sb.).

• V ustanovení o valorizaci životního minima a existenčního minima se místo povinnosti vlády zvýšit od ledna částky životního a existenčního minima v případě, že v rozhodném období dojde k dosažení stanoveného růstu spotřebitelských cen, stanoví možnost vlády při dosažení stanoveného růstu cen zvýšit tyto částky (§ 9 odst. 1 z. č. 110/2006 Sb.); mimoto zůstává v zákoně možnost zvýšit tyto částky kdykoli bez bližších podmínek (§ 9 odst. 2 z. č. 110/2006 Sb.).

• V zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, se provádí úpravy v započitatelných příjmech, a to zejména v návaznosti na změny v jiných zákonech, zejména v zákoně o daních z příjmů (§ 5 z. č. 117/1995 Sb.).
• Pro nárok na přídavek na dítě (§ 17 a násl. z. č. 117/1995 Sb.) se snižuje hranice příjmů rodiny vymezující okruh oprávněných osob z dosavadního 4násobku životního minima na 2,40násobek životního minima a výše dávky se stanoví v pevných částky odstupňovaných jen podle věku dítěte ve třech výších - do 6 let částka 500 Kč, od 6 do 15 let částka 610 Kč a od 15 do 26 let částka 700 Kč; dosud byla tato dávka odstupňována též podle výše příjmů v rodině; uvedená změna znamená snížení počtu příjemců této dávky (děti v rodině s příjmem nad 2,40násobek životního minima) a rovněž snížení této dávky pro děti žijící v rodině s příjmem do 1,50násobku životního minima; v zásadě nová výše dávky odpovídá výši dávky pro děti v rodinách s příjmem od 1,50 do 2,40násobku životního minima.
• Snižuje se hranice příjmu a tím i výše sociálního příplatku (§ 20 a násl. z. č. 117/1995 Sb.), tj. dávky náležející rodiči nezaopatřeného dítěte žijícího v rodině s příjmem dosud do 2,20násobku životního minima nově na 2násobek životního minima.

• Zásadní změny se provádí u rodičovského příspěvku (§ 30 a násl. z. č. 117/1995 Sb.), který dosud náleží ve výši 40 % průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře (nyní 7 582 Kč – odchylně při souběhu s peněžitou pomoci v mateřství a v souběhu s příspěvkem na péči); dávka dosud náleží do 4 let věku dítěte, popřípadě do 7 let věku dítěte, jde-li o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené nebo o dítě dlouhodobě zdravotně postižené. Nově bude nárok na rodičovský příspěvek zakládat vždy péče o nejmladší dítě v rodině. Výše rodičovského příspěvku bude stanovena ve třech různých výších v závislosti na době poskytování této dávky v pevných částkách podle volby rodiče, splnění stanovených podmínek a v závislosti na délce doby poskytování této dávky, a to ve zvýšené výměře, v základní výměře nebo ve snížené výměře.

Ve zvýšené výměře 11 400 Kč měsíčně bude rodičovský příspěvek náležet do 2 let věku dítěte, jestliže rodiči vznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství nejméně ve výši 380 Kč denně (odpovídá hrubému výdělku cca 17 000 Kč měsíčně) a rodič provedl volbu pobírání rodičovského příspěvku do dvou let věku dítěte nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž dítě dosáhlo 22 týdnů věku (31 týdnů věku u vícedětných porodů).

V základní výměře 7 600 Kč měsíčně bude rodičovský příspěvek náležet (kromě případu uvedeného v předchozí větě) do 21 měsíců věku dítěte; poté bude dávka v základní výměře nadále náležet až do tří let věku dítěte, pokud rodič splnil podmínku nároku na peněžitou pomoc v mateřství (výše se nezkoumá) a do 21 měsíců věku dítěte provedl volbu pobírání rodičovského příspěvku do tří let věku.

Ve snížené výměře 3 800 Kč měsíčně bude rodičovský příspěvek náležet do 4 let věku dítěte (po uplynutí 21 měsíců věku dítěte) v případě, že rodiči nevznikl nárok na peněžitou pomoc v mateřství, nebo rodič neprovedl volbu rodičovského příspěvku do dvou nebo do tří let věku dítěte.

Při péči o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené nebo dlouhodobě zdravotně postižené náleží rodičovský příspěvek do 7 let věku dítěte ve výši 7 600 Kč měsíčně po celou dobu nároku na tuto dávku (resp. po skončení vyšší částky), a to i v případě, že dítě není nejmladším dítětem v rodině.

Nárok na rodičovský příspěvek může i nadále uplatnit nejen matka, ale i otec dítěte - podmínka nároku na peněžitou pomoc v mateřství se z hlediska okruhu osob, které mohou uplatnit nárok na peněžitou pomoc ve smyslu § 12a odst. 1 a 2 zákona č.88/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje pro nárok na rodičovský příspěvek za splněnou.

Volbu nároku nelze u téhož dítěte měnit, a to ani při změně osob pobírajících tuto dávku v rodině nebo stane-li se takové dítě nejmladším dítětem též v jiné rodině.

Nadále bude řešen souběh rodičovského příspěvku s peněžitou pomocí v mateřství (peněžitou pomocí, nemocenským poskytovaným v souvislosti s porodem), a to i v případě, že budou tyto dávky náležet po část měsíce. Souběh rodičovského příspěvku s příspěvkem na péči se nemění.

S účinností od 1. ledna 2008 se též umožňuje, aby rodič bez ztráty nároku na rodičovský příspěvek u dítěte od tří let věku kromě možnosti docházky dítěte do předškolního zařízení 4 hodiny denně variantně mohl využít též možnosti docházky dítěte do předškolního zařízení 5 dnů v kalendářním měsíci.

V přechodných ustanovení se řeší situace, kdy rodič ke dni účinnosti splňuje podmínky nároku na rodičovský příspěvek a již nemůže provést volbu doby a tím i výše rodičovského příspěvku. Rozlišuje se, zda takové dítě dosáhne tří let věku do 31. prosince 2007 nebo po tomto datu (účinnost nové právní úpravy). Rodiči pečujícímu o dítě, které přede dnem účinnosti zákona dosáhlo 21 měsíců a nedosáhlo tří let věku, bude od 1. ledna 2008 do tří let věku dítěte náležet rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a poté do čtyř let věku ve výši 3 800 Kč měsíčně. Rodiči pečujícímu o dítě, které dosáhlo tří let věku před 1. lednem 2008, náleží podle přechodného ustanovení od 1. ledna 2008 do dosažení čtyř let věku rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč měsíčně.

• Zrušuje se příspěvek na školní pomůcky (část třetí hlava šestá z. č. 117/1995 Sb.); tato jednorázová dávka byla zavedena novelou zákona o státní sociální podpoře obsaženou v zákoně č. 112/2006 Sb., a náležela ve výši 1 000 Kč dětem zahajujícím povinnou školní docházku, pokud ve stanoveném období splňovaly podmínky pro nárok na přídavek na dítě.
• Příspěvek při převzetí dítěte (§ 41 z. č. 117/1995 Sb.), který je jednorázovou dávkou pěstounské péče, je nově stanoven v pevných částkách podle věku dítěte, a to ve výši 8 000 Kč u dítěte do 6 let věku, 9 000 Kč u dítěte od 6 do 15 let věku a 10 000 Kč u dítěte od 15 do 18 let; dosud tento příspěvek náležel ve výši 4,45násobku příslušné částky životního minima dítěte.
• Porodné (§ 46 z. č. 117/1995 Sb.) se nově stanoví v pevné částce 13 000 Kč na každé narozené dítě. Dosud tato dávka náležela podle počtu současně narozených dětí v příslušném násobku životního minima s tím, že čím více dětí se narodilo současně, tím vyšší byla částka připadající v přepočtu na jednotlivé dítě.

• Pohřebné (§ 47 z. č. 117/1995 Sb.) bude od 1 ledna 2008 náležet jen v případě, že byl vypraven pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo rodiči nezaopatřeného dítěte; dochází tak k zásadnímu omezení okruhu osob, kterým dosud tato jednorázová dávka ve výši 5 000 Kč při vypravení pohřbu náležela.

V zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, se navrhují některé změny s cílem zabránit zneužívání systému hmotné nouze. Jedná se zejména o snížení výše příspěvku na živobytí osobám, které nejsou zaměstnány nebo jinak výdělečně činné po dobu delší než 12 měsíců (§ 24 z. č. 111/2006 Sb.), na existenční minimum – toto opatření se netýká osob, které dosáhly věku 55 let, osob se zdravotním postižením a rodiče pečujícího o dítě do 12 let věku (lze použít jen u jednoho z rodičů pro všechny děti do 12 let). Dále se upřesňují ustanovení vymezující okruh osob, které za určitých podmínek lze považovat za osoby v hmotné nouzi, a okruh osob, které jsou vyloučeny z okruhu osob v hmotné nouzi.

• V novele zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, se zejména zrušuje automatická valorizace příspěvku na péči (část druhá hlava třetí z. č. 108/2006 Sb.), zvýšení dávky bude možné jen změnou zákona.
• Dále se omezuje výplata tohoto příspěvku v případech, kdy je příjemci příspěvku poskytována péče financovaná z jiných systémů, např. z veřejného zdravotního pojištění.
• Upřesňují se rovněž ustanovení týkající se povinností osob při využívání příspěvku na péči a postupu při zjištění, že příspěvek není účelně využíván; důvodem je poměrně značný počet příjemců dávky, kteří nevyužívají tuto dávku k účelu, pro který byla zavedena, to je k zjištění péče.

• S účinností od 1. července 2009 se dále mění systém rozhodování o dotacích (§ 101 a násl. z. č. 108/2006 Sb.) poskytovaných ze státního rozpočtu na zajištění poskytování sociálních služeb (§ 101 a násl. z. č. 108/2006 Sb.) tak, že o poskytování těchto dotací budou rozhodovat kraje – toto řešení bylo navrhováno již od 1. ledna 2008, ale pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně došlo k posunu účinnosti příslušných ustanovení zákona a k zachování současné právní úpravy, která činí problémy při rozdělování dotací přímo poskytovatelům, až do 30. června 2009.

• V systému nemocenského pojištění se posouvá účinnost nového zákona o nemocenském pojištění (z. č. 187/2006 Sb.) o jeden rok, tj. na 1. ledna 2009. Změny v nemocenském pojištění se tak promítají jak nové, tak do dosavadní právní úpravy v této oblasti (z.č.54/1956 Sb., z.č.88/1968 Sb. a z.č.32/1957 Sb.).
• V systému nemocenského pojištění se zejména zavádí tzv. karenční doba, což znamená, že po první tři dny pracovní neschopnosti nebude poskytováno nemocenské (§ 15 a násl. z.č. 54/1956 Sb.), resp. od roku 2009 náhrada mzdy (§ 192 zákoníku práce). Obdobné opatření se navrhuje i u osob ve služebním poměru a u dalších osob, kterým po dobu pracovní neschopnosti náleží náhrada platu nebo služebního příjmu.
• Dochází též ke změně výše nemocenského; dnes činí 25 % denního vyměřovacího základu první 3 dny, poté 69 % denního vyměřovacího základu; nově první 3 dny nemocenské nenáleží, do 30. dne bude náležet ve výši 60 % denního vyměřovacího základu, do 60. dne 66 % a poté 72 % denního vyměřovacího základu.
• Snižuje se též redukční hranice pro výpočet denního vyměřovacího základu – dosud činila 90 % jen prvních 14 dnů, poté 100 %, nově stále jen 90 %.
• Podpůrčí doba u důchodců se zkracuje z 84 na 81 dnů, tj. o 3 dny karenční doby.
• Snižuje se procentní sazba u podpory při ošetřování člena rodiny z dosavadních 69 % na 60 %, tj. na stejnou sazbu, jaká platí po prvních třech dnech pracovní neschopnosti u nemocenského.
• Dochází ke zmrazení zvýšení redukčních hranic pro výpočet nemocenského pro rok 2008 prostřednictvím změny § 40a – vláda by jinak byla za podmínek stanovených v § 40 zákona č. 54/1956 Sb. (obdobně podle § 17 zákona č. 32/1957 Sb.) povinna zvýšit redukční hranice pro výpočet denního vyměřovacího základu.
• Zkracuje se ochranná lhůta z dosavadních 42 na 7 dnů (podle nové právní úpravy v zákoně č. 187/2006 Sb. ze 14 na 7 dnů).

• Zrušuje se u peněžité pomoci v mateřství dosavadní preference osamělých žen v délce pobírání této dávky.

V oblasti pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti byl zaveden maximální vyměřovací základ pro placení pojistného (obdobně u pojistného na zdravotní pojištění) – dosud byl stanoven pouze pro osoby samostatně výdělečně činné. Maximální vyměřovací základ za rok činí od 1. ledna 2008 u všech plátců pojistného čtyřicetiosminásobek průměrné mzdy (čtyřnásobek za měsíc). Při kombinaci výkonu samostatné výdělečné činnosti s výkonem závislé činnosti (obdobně při výkonu více takových činností) může dojít k tomu, že je na pojistném překročen maximální vyměřovací základ – přeplatek je v tom případě na žádost takové osoby okresní správou sociálního zabezpečení na základě písemné žádosti takovému plátci vrácen. Za přeplatek v tomto smyslu však nelze považovat částku, kterou uhradil za zaměstnance zaměstnavatel v období, za které se s ohledem na maximální vyměřovací základ již zaměstnanec nebyl povinen pojistné platit a to je mu vráceno (např. dva pracovní poměry, popřípadě kombinace se samostatnou výdělečnou činností). Pro zaměstnavatele platí stejný strop pojistného, ale ve vztahu ke konkrétnímu zaměstnanci, tj. bez ohledu na to, že v průběhu kalendářního roku dosáhne (dosáhl) stropu pojistného v součtu různých výdělečných činností. Pojistné se proto z tohoto důvodu zaměstnavateli nevrací.

Provádějí se nezbytná upřesnění ve vazbě na zavedení maximálního vyměřovacího základu pro placení pojistného na sociální zabezpečení též u osob vykonávajících závislou činnost a provádí se doplnění náhradních dob o dobu péče o dítě do 10 let, kterému z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a nezbytnosti péče jinou osobou náleží příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách ve stupni závislosti I (jde např. o děti s fenylketonurií).

V zákoníku práce se provádějí změny právní úpravy související se zavedením karenční doby v nemocenském pojištění a dále na zrušení nároku na podporu v nezaměstnanosti při okamžitém skočení pracovního poměru.

V oblasti platů se kromě změn provedených v návaznosti na zavedení karenční doby v oblasti nemocenského pojištění navrhuje po stanovenou dobu nevyužít automatické valorizace platů a některých náhrad spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů, soudců, státních zástupců a některých zaměstnanců státních orgánů.

• Uchazeči o zaměstnání, se kterými skončil zaměstnavatel pracovní poměr z důvodu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, nemají podle změny právní úpravy nárok na podporu v nezaměstnanosti.

• Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením je nově koncipován s cílem motivovat zaměstnavatele, aby osoby se zdravotním postižením skutečně zaměstnával. Podle dosavadní právní úpravy náležel příspěvek ve dvou výších podle stupně postižení bez ohledu na skutečný výdělek zdravotně postižené osoby a tohoto faktu bylo mnohými zaměstnavateli zneužíváno. Nově se stanová výše příspěvku podle skutečně vynaložených mzdových nákladů na zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením. Pro zamezení zneužívání tohoto příspěvku se navrhuje stanovit jeho maximální výši rozdílně pro osoby s těžším zdravotním postižením (9 000 Kč) a pro ostatní osoby se zdravotním postižením (6 500 Kč).