Historie

Právnická fakulta Masarykovy univerzity je jednou z prestižních právně-vzdělávacích institucí v České republice.

Právnická fakulta byla jednou ze čtyř zakládajících fakult Masarykovy univerzity v roce 1919. Výuka byla zahájena v akademickém roce 1919/1920 a k profesorskému sboru patřila jména jako Bohumil Baxa, Jaroslav Kallab, Karel Engliš (první rektor univerzity) nebo František Weyr, který se stal prvním děkanem Právnické fakulty. V meziválečném období bylo pět profesorů Právnické fakulty rektory Masarykovy univerzity.

Výuka nejprve probíhala v náhradních prostorách blíže centru Brna. Současná budova byla uvedena do provozu v roce 1932. Měla být součástí podstatně většího akademického komplexu s vlastním náměstím. Od realizace však bylo upuštěno vzhledem k hospodářské recesi ve 30. letech.

Výuka na Masarykově univerzitě, a tedy i její právnické fakultě, byla přerušena v roce 1939 v důsledku německé okupace. Část studentů a pedagogů fakulty se zapojilo do odboje, přičemž někteří z nich položili své životy. Budova fakulty během války sloužila pro účely Gestapa a nacházely se zde cely a vyšetřovny.

Po II. světové válce po dohadech se sovětskou armádou opět obnovena výuka. Nástup komunismu v roce 1948 však znamenal vyhnání řady profesorů včetně Františka Weyra. I přes tento krok na fakultě přetrvala tradice Weyrovy normativistické školy, což se následně odrazilo ve zrušení Právnické fakulty v roce 1950. Tato budova byla předána k užívání Vojenské akademii, která zde setrvala až do roku 1989.

Výuka práva byla v Brně obnovena v období uvolnění v roce 1969. Výuka však probíhala v náhradních prostorách v centru Brna na Zelném trhu. Nebylo dovoleno navrátit se k předválečné prvorepublikové tradici. Navíc celá univerzita nemohla nést jméno Masarykovo a byla přejmenována na univerzitu J. E. Purkyně.

K původnímu názvu se univerzita vrátila až po sametové revoluci v roce 1989. Stejně tak i Právnická fakulta, která se navrátila do budovy pro ni postavené.

  • 15. listopadu 1918

    V parlamentě podán spisovatelem A. Jiráskem a prof. K. Englišem návrh zákona na zřízení univerzity.

  • 28. ledna 1919

    Zřízena Masarykova univerzita se čtyřmi fakultami (právnickou, lékařskou, filozofickou a přírodovědeckou).

  • 1919/1920

    Zahájení činnosti, základ pedagogického sboru tvořili Bohumil Baxa, profesor pro české dějiny, Josef Vacek pro srovnávací právovědu, Jaroslav Kallab pro trestní právo, Rudolf Dominik pro obchodní právo, profesoři František Weyr, Karel Engliš a Jaromír Sedláček, přičemž František Weyr se stal prvním děkanem právnické fakulty.

  • 1922

    Vypsání veřejné soutěže na projekt výstavby akademické čtvrti.

  • 1925

    Vypsání veřejné soutěže na na řešení akademického náměstí.

  • 9. června 1928

    Slavnostní položení základního kamene.

  • 1931

    Odevzdání stavby k užívání.

  • meziválečné období

    Ve funkci děkana se postupně vystřídali profesoři František Weyr 1919 - 1920, 1927 - 1928, 1935 - 1936, Jaroslav Kallab 1920 - 1921, 1929 - 1930, 1937 - 1938, Karel Engliš 1921 - 1922, 1925 - 1926, Josef Vacek 1922 - 1923, Bohumil Baxa 1923 - 1924, 1933 - 1934, Dobroslav Krejčí 1924 - 1925, 1931 - 1932, Jaromír Sedláček 1926 - 1927, 1934 - 1935, Jan Loevenstein 1928 - 1929, Rudolf Dominik 1930 - 1931, 1939 - 1940, Jan Vážný 1932 - 1933, František Čáda 1936 - 1937 a František Rouček 1938 - 1939, bylo pravidlem, že děkan se příštím rokem stával proděkanem, profesoři Karel Engliš 1919 - 1920, František Weyr 1923 - 1924, Jaroslav Kallab 1927 - 1928, Bohumil Baxa 1931 - 1932 a Dobroslav Krejčí 1935 - 1936 se stali i rektory Masarykovy univerzity.

  • 17. listopadu 1939

    Nacisté obsadili budovy vysokých škol a studentských kolejí.

  • 1945

    Prvním poválečným děkanem právnické fakulty se stal prof. Fr. Čáda.

  • 11. června 1945

    Započaly přednášky v Auditoriu maximu slavnostním projevem děkana fakulty.

  • 1945

    Otevření těchto ústavů: pro právní filozofii (vedoucí V. Kubeš); pro dějiny veřejného a soukromého práva středoevropského (Fr. Čáda); pro dějiny práva na území ČSR (Fr. Čáda); pro právo občanské (V. Kubeš); pro právo obchodní a směnečné (F. Rouček, po jeho odchodu zůstal ústav bez vedoucího); pro právo správní (J. Pošvář); pro právo mezinárodní (B. Kučera); pro vědu a právo finanční (Vl. Vybral); národního hospodářství a statistiky (V. Chytil); pro právo ústavní(Fr. Weyr).

  • 1948

    Řada negativních změn v životě fakulty.

  • 1950

    Zřízeno sedm katedrer, k rozvinutí činnosti se však již nedostaly, děkany byli v letech 1948 - 1949 Jaroslav Pošvář a 1949 - 1950 Jaromír Blažke.

  • 27. června 1950

    Vládním nařízením byla fakulta zrušena, budova právnické fakulty byla po krátké době předána k dispozici Vojenské akademii, která ji měla v držení až do roku 1990.

  • 15. března 1969

    Vládním nařízením č. 35/1969 Sb. obnovena právnická fakulta v rámci brněnské univerzity Jana Evangelisty Purkyně, prvním děkanem se stal Vladimír Klokočka, docent ústavního práva.

  • 1989

    Fakulta se vrátila do své budovy na ulici Veveří, které postupně dala její původní podobu, v čele fakulty po roce 1989 stáli: Jiří Kroupa (1990–1994), Zdeňka Gregorová (1994–1995), Josef Bejček (1995–2001), Jan Svatoň (2001–2007), Naděžda Rozehnalová (2007–2015), Markéta Selucká (2015-2019) a Martin Škop (od 2019 až doposud).

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.