Právo zákonného zástupce nezletilého k rozvázání pracovněprávního vztahu

The right of legal representative to terminate employment relationship

 Mgr. Simona Eichlerová*

Annotation

The article deals with a new legal institute which appears in Czech law due to the amendment to the Labour Code contained in Act No. 303/2013, amending certain laws in connection with adoption of the recodification of private. The basis of the  right of a legal representative to terminate an employment relationship between a youthful employee (under the age of 16) and an employer is set in new Civil Code in Section 35, paragraph  2. The Labor Code specifies rules of such termination in Sections 56a and 77, paragraphs 5 and 6: immediate cancelation of employment agreement or contract of employment by a legal represenative (which is not a party of the contract or agreement) under the concent of the court.. The author tries to aswer several questions connected  with the practical usage and proposes provisions that should be changed (if not abolish entirely).

I. Stávající právní úprava

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) upravuje jako jednu ze statusových otázek také závislou práci nezletilých, a to v § 34 a § 35 odst. 1, kdy jednak:

  • zakazuje závislou práci nezletilých mladších 15 let nebo těch, kteří neukončili povinnou školních docházku (s výjimkou výkonu umělecké, kulturní, reklamní nebo sportovní činnosti),
  • a jednak přiznává nezletilému, který dovršil 15 let a zároveň ukončil povinnou školní docházku, způsobilost k přijetí závazku k výkonu závislé práce (činí tak sám a svým jménem).

Způsobilost k zavázání se k výkonu závislé práce vychází z § 31 OZ, který stanoví právní domněnku, že každý nezletilý, který nenabyl svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Zákonodárce tak má za to, že obvykle ve věku 15 let a po splnění povinné školní docházky je nezletilý obvykle dostatečně vyspělý k přijetí závazku výkonu závislé práce a porozumění práv a povinností, která s takovým závazkem souvisí. Na druhou stranu je pamatováno na situace, kdy nezletilý nemusí být nadán dostatečnou vyspělostí obvyklou u jeho vrstevníků a přiznává zákonnému zástupci v § 34 odst. 2 OZ právo rozvázat pracovní poměr nebo smlouvu o výkonu práce zakládající mezi nezletilým a zaměstnavatelem obdobný závazek. Pro takový postup pak stanoví podmínky:

  • nezletilý nedosáhl věk 16 let,
  • rozvázání je nutné v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví nezletilého,
  • je třeba dodržet způsob rozvázání stanovený jiným právním předpisem – čímž se rozumí z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP).

Novela ZP provedená z. č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, zakotvila způsob rozvázání vztahu mezi nezletilým a zaměstnavatelem předvídaný v § 34 odst. 2 OZ a to tak, že včlenila do ZP nový § 56a upravující okamžité zrušení pracovního poměru zákonným zástupcem nezletilého zaměstnance, a dále do části třetí týkající se dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr § 77 Společná ustanovení nové odstavce 6 a 7 zakotvující právo zákonného zástupce okamžitě zrušit tyto dohody. 

Zrušení pracovního poměru a dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr zákonným zástupcem mají v ZP shodnou koncepci:

  • nezletilý zaměstnanec nedosáhl věku 16 let (převzato z OZ),
  • zrušení je v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví nezletilého (druhy zájmů převzaty z OZ),
  • platnost okamžitého zrušení je podmíněna přivolením soudu,
  • povinnost zákonného zástupce doručit stejnopis okamžitého zrušení a přivolení soudu nezletilému.

Právní úprava se zdá na první pohled jednoduchá, nicméně je třeba si uvědomit, že předmětná ustanovení dopadají na pouze na nezletilé od 15 do 16 let věku (a nikoliv na nezletilé do doby nabytí plné svéprávnosti), což v kombinaci s podmínkou přivolení soudu (a těžko odhadnutelnou délkou řízení) vyvolává pochybnosti o jeho praktické aplikovatelnosti.

 II. Otázky k zamyšlení

Limitace časem, konkrétně dovršení 16 let věku, a neúplnost právní úpravy vyvolává další otázky komplikující využitelnost v praxi: co se stane, když v mezidobí než soud přivolí, nezletilý dovrší 16 let?  Co se stane, když nebude do 16 let doručeno okamžité zrušení a přivolení soudu zaměstnavateli? A co když nebude doručeno včas (do 16 let) nezletilému zaměstnanci? A je zákonný zástupce povinen doručit přivolení soudu také zaměstnavateli? Nebo stačí v okamžitém zrušení na již získané přivolení soudu odkázat? A je možné doručit zaměstnavateli okamžité zrušení a následně přivolení soudu? A co když je zákonných zástupců více a je mezi nimi v této otázce rozpor? A jak by bylo postupováno v praxi u přivolení soudu? A co se stane, když po platně učiněném okamžitém zrušení nezletilý uzavře stejný pracovněprávní vztah znovu?

S ohledem na podmínku aplikace rozvázání pracovněprávního vztahu zákonným zástupcem výlučně u nezletilého, který nedosáhl věku 16 let, pak právní jednání musí být perfektní před dovršením stanovené věkové hranice. Soud musí přivolit a zákonný zástupce doručit okamžité zrušení zaměstnavateli před 16 rokem věku nezletilého zaměstnance. ZP nestanoví žádnou sankci (ve smyslu neplatnosti či zdánlivosti jednání) pro případ, že zákonný zástupce nesplní svoji povinnost doručit nezletilému okamžité zrušení a přivolení soudu. Účinky okamžitého zrušení nastanou nezávisle na doručení či nedoručení nezletilému zaměstnanci - podstatné je doručení zaměstnavateli. Pro případ nesplnění doručovací povinnosti vůči nezletilému by obecně mohla přicházet v úvahu náhrada škody.  Okamžité zrušení nečiní zákonný zástupce (rodič) za nezletilého, ale zákonný zástupce právně jedná sám svým jménem. Kdyby jednání činil za nezletilého zaměstnance, pak by doručení nezletilému nebylo potřeba. Otázkou je, zda by tedy účinky neměly nastat až doručením také nezletilému?

Jak již bylo uvedeno, zákonný zástupce nejedná za nezletilého, ale jedná sám za sebe. Právo okamžitého zrušení tak náleží zákonnému zástupci a může jej tak uplatnit kterýkoliv ze zákonných zástupců (je-li jich více), i když s tím ten druhý nesouhlasí. Jsou-li zákonnými zástupci nezletilého zaměstnance rodiče s rozdílným názorem na uplatnění práva okamžitého zrušení, pak je třeba vzít v úvahu také § 876 OZ, který stanoví, že rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě (a také náleží oběma rodičům). Pro případ neshody o významné záležitosti pak rozhoduje soud na návrh rodiče. Mohl by se tedy nesouhlasící rodič domáhat u soudu, aby soud „zakázal“ druhému rodiči jednat ve věci okamžitého zrušení? Patrně ano.

Postup přivolení soudu by se (s ohledem na skutečnost, že se jedná o záležitost nezletilého) měl řídit z. č.  292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen ZZŘS). Tento zákon však výslovně o přivolení soudu pro případ okamžitého zrušení pracovněprávního vztahu zákonným zástupcem nehovoří. V § 466 ZZŘS je předmětu řízení ve věcech péče o nezletilé uveden ale jiný případ přivolení, a to přivolení soudu k provozování obchodního závodu nebo jiné obdobné výdělečné činnosti nezletilým podle § 33 odst. 1 OZ. Výčet předmětu řízení v § 466 ZZŘS je pouze demonstrativní (uveden slovy „zejména“) a tudíž lze dovodit, že i přivolení požadované k platnosti okamžitého zrušení zákonným zástupcem nezletilého se bude řídit také ZZŘS. Základní otázka zmíněnou výše se však týká času - jak rychle soud přivolení dá? Soud nemá stanovené žádné speciální lhůty pro přivolení k okamžitému zrušení. Oprávněn k jednání ve věci okamžitého zrušení je každý zákonný zástupce. Kdo je však oprávněn k zahájení řízení však není zcela jasné, neboť § 468 ZZŘS stanoví osoby oprávněné k zahájení řízení pouze ve vztahu k těm řízením, která výslovně vyjmenovává v § 466 ZZŘS. Z logiky věci by návrh na soud měl podávat zákonný zástupce. Účastníkem řízení by však měli být oba rodiče, neboť oběma náleží rodičovská odpovědnost, a dále by účastníkem měl být také nezletilý zaměstnanec. Otázkou zůstává, zda má být zastoupený opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje nebo zda mu má být přiznána plná procesní způsobilost. ZZŘS v § 468 odst. 2 výslovně stanoví řízení, ve kterých je nezletilému přiznána plná procesní způsobilost. Mezi nimi je také přivolení soudu dle § 33 odst. 1 OZ. Bohužel není zde uvedeno řízení o přivolení soudu dle § 56a ZP a § 77 odst. 5 ZP. Lze tedy dovodit, že nezletilý zaměstnanec nebude mít plnou procesní způsobilost v řízení o přivolení soudu k okamžitému zrušení a bude zastoupen opatrovníkem.

Názor nezletilého zaměstnance by soud měl při rozhodování o přivolení vzít v úvahu a věnovat mu patřičnou pozornost, což ovšem nevylučuje, že může dojít k situaci, kdy soud přivolí i přes nesouhlas nezletilého a pracovněprávní vztah, do kterého nezletilý oprávněně se zaměstnavatelem vstoupil, bude platně zrušen i proti jeho vůli jednáním jeho zákonného zástupce.

III. Co do budoucna? (aneb zrušit či nezrušit)

Je zajisté všeobecně přijímáno, že nezletilý zaměstnanec (tedy od 15 do nabytí zletilosti obvykle v 18 roce věku) bude vždy slabší stranou pracovněprávního vztahu. Nezletilý obvykle nemá tolik životních zkušeností, aby byl schopen zorientovat se v situaci, řádně posoudit všechna rizika a důsledky vyplývající pro něj z uzavřeného závazku k výkonu závislé práce. Nezletilý, který je oprávněn zavázat se k výkonu závislé práce, zůstává i nadále dítětem, vůči kterému mají rodiče rodičovskou odpovědnost. Jsou tedy mimo jiné v souladu s § 858 OZ povinni pečovat o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, chránit dítě, zajišťovat jeho výchovu a vzdělání a dítě zastupovat. Na rozvázání pracovněprávního vztahu tak lze nahlížet jako na institut umožňující rodičům řádný výkon rodičovské odpovědnosti. Za stávající právní úpravu je tento institut v praxi obtížně aplikovatelný, jak bylo objasněno shora, nicméně mu nelze upřít jistý význam pro ochranu nezletilého v pro něj novém společensko-ekonomickém postavení.

V současné době (říjen 2014) se v připravované novele OZ zvažuje vypuštění § 35 odst. 2 umožňující rozvázání pracovněprávního vztahu zákonným zástupcem nezletilého, což by následně vedlo k novele ZP a relevantních ustanovení § 56a a § 77 odst. 5 a 6.  Myšlenka tohoto mimořádného institutu ochrany nezletilého zaměstnance však sama o sobě, jak jsem již naznačila shora, není špatná a může být v zájmu nezletilého její naplnění, nicméně za předpokladu, že dojde k úpravě podmínek pro její aplikaci. Má-li být tento institut zachován, pak by mělo zejména být nově upraveno období, ve kterém je zákonný zástupce oprávněn tohoto institutu využít. Časové omezení aplikovatelnosti institutu maximálně na 1 rok (od 15 do 16 let věku) v kontextu délky soudních řízení je v současné době problematické. Logickým rozšířením období by mohlo být stanovení limitu v podobě nabytí zletilosti či plné svéprávnosti přiznáním nebo uzavřením manželství dle § 30 odst. 2 OZ.  Takové rozšíření by bylo v souladu s časovým rozsahem rodičovské odpovědnosti, která nekončí 16 rokem věku nezletilého dítěte, ale dle § 858 OZ zaniká až nabytím plné svéprávnosti.

V případě zachování institutu okamžitého zrušení zákonným zástupcem je vhodné novelizovat také ZZŘS a zejména výslovně přiznat nezletilému zaměstnanci plnou procesní způsobilost v řízení o přivolení soudu.

Co se týká možnosti nezletilého po okamžitém zrušení pracovněprávního vztahu zákonným zástupcem uzavřít se zaměstnavatelem nový závazek k výkonu závislé práce tak tyto situace mohou v reálném životě nastat. Rodič však jako zákonný zástupce využitím okamžitého zrušení učinil vše, co mu právní řád umožňuje činit, aby dostál své povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti a chránil nezletilé dítě v zájmu jeho vzdělávání, vývoje a zdraví.

Už samotné projednání pracovněprávní situace nezletilého v rámci přivolení soudu může mít také preventivní funkci. Soud v souladu s § 867 OZ poskytne dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastí názor a následně jej soudu sdělit. Při jednání může sám nezletilý na základě informací od nezávislého soudu dospět k závěru, že rozvázání pracovněprávního vztahu je v jeho zájmu a v tomto směru sdělit soudu svůj názor, kterému soud je povinen věnovat patřičnou pozornost (§ 867 odst. 2 poslední věta OZ).

V této souvislosti je otázkou, proč je právo okamžitého zrušení pracovněprávního vztahu v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví nezletilého dáno pouze zákonnému zástupci a není dáno také nezletilému samotnému. Stávající právní úprava umožňuje nezletilému okamžitě zrušit pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti (bylo-li tak mezi smluvními stranami v dohodě sjednáno) pouze z důvodů, které jsou stanoveny pro všechny zaměstnance. Nezletilý zaměstnanec v tomto ohledu žádné zvláštní ochrany nyní nepožívá. Je tedy ke zvážení, zda v případě zachování institutu okamžitého zrušení zákonným zástupcem modifikovat toto oprávnění tak, aby nezletilý zaměstnanec byl oprávněn okamžitě zrušit pracovní poměr či jakoukoliv dohodu konanou mimo pracovní poměr (nejen dohodu o pracovní činnosti) sám ze stejných důvodů jako tomu je nyní u okamžitého zrušení zákonným zástupcem. Takto pojatá zvýšená ochrana nezletilého zaměstnance by se však mohla ve svém důsledku obrátit proti nezletilým samotným a to sníženým zájmem zaměstnavatelů o uzavírání pracovněprávních vztahů s touto kategorií zaměstnanců.

Obě varianty řešení: ať již zachování stávající právní úpravy okamžitého zrušení zákonným zástupcem (s případnou modifikací) či úplné vypuštění z právního řádu mají svá pro i proti a je otázkou (snad blízké) budoucnosti, jak se k novému institutu postaví zákonodárce.



* Doktorand, Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení, Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, právník na Regionální radě regionu soudržnosti Jihovýchod.

nahoru