Účinky adhezního způsobu uzavírání smluv do oblasti individuálních pracovněprávních vztahů

Effects of adhesion contracts on individual labour law relations

JUDr. et PaedDr. Jana Lindová *

Annotation

Adhesion contract is a type of contract, a legally binding agreement between two parties to do a certain thing, in which one side has all the bargaining power and uses it to write the contract primarily to his or her advantage Adhesion contracts are in frequent use effective because saving time, e.g. using pre-prepared forms, however party that is unable to form contractual conditions influence, finds himself in a weaker position. In practice are used primarily to consumers. Thus, if a contract is not the result of negotiations both parties about its content, but it was so that one party has already finished second text of the contract, the other party may either accept or reject, there is a risk that there will be some imbalance in the rights and obligations of the parties. In order to avoid the stronger party unilaterally imposes a weaker contract partner terms and conditions, the contents of which had no real opportunity to influence, provides new Civil Code (effective in the Czech Republic from 1.1. 2014) in § 1798 to 1801 certain protective limits. This paper deals with the reasoning in that direction, whether in the (individual) labor relations apply the provisions of the agreements negotiated by the adhesion method.

I. Smlouvy uzavírané v běžném obchodním styku

Při realizaci strategického cíle spočívajícího ve zlepšování životních hodnot občanů Evropské Unie je ochrana spotřebitele bezesporu jedním ze stěžejních témat, kterými se Evropská komise zabývá. Hlavním strategickým cílem spotřebitelské politiky EU na období let 2007 - 2013 bylo posílit postavení spotřebitelů, zvýšit jejich blahobyt a účinně je chránit.[1] S ohledem na komplexitu a nárůst maloobchodních trhů, jakož i rozvoj elektronického obchodování mají být zájmy spotřebitelů chráněny.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) transponoval klíčovou směrnici spotřebitelské legislativy EU a to Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů, přijatou s cílem unifikace spotřebitelského práva členskými státy EU. V konsolidovaném znění důvodové zprávy autoři NOZ uvádí, že vymezení pojmu spotřebitele má význam nejen pro příslušná ustanovení navrhovaného zákona, ale i pro celé soukromé právo.[2] Vymezení spotřebitele je ve shodě s komunitárním právem zejména pokud jde o úpravu směrnic 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory a 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavíraných na dálku a dalších. NOZ v ustanovení § 419 poskytuje výklad pojmu spotřebitel a stanoví, že: „spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ Z uvedeného definičního vymezení vyplývá, že jde o subjekt, který spotřebovává, konzumuje zakoupení zboží.[3] Je tedy aktérem trhu, subjektem tržních právních vztahů i potencionálním objektem nepoctivého jednání ze strany podnikatelem. Blackův právnický slovník[4] definuje pojem spotřebitele jako jednotlivce, který kupuje, užívá a udržuje výrobky a služby a nakládá s nimi. Jde o člena široké vrstvy, který je dotčen cenovou politikou, finančními praktikami, kvalitou výrobků a služeb, informacemi a jinými obchodními praktikami, pro něž jsou vydávány zákony o ochraně spotřebitele. Zákon vylučuje použití ustanovení týkající se ochrany spotřebitele ve prospěch zaměstnance při vztahu k zaměstnavateli. Zaměstnanec nevystupuje v pracovněprávním vztahu jako spotřebitel.

Pro smlouvy uzavírané v běžném obchodním styku (mezi něž patří i smlouvy uzavírané se spotřebitelem), zejména pro smlouvy zavazující dlouhodobě k opětovným plněním stejného druhu, bývá obvyklý odkaz na obchodní podmínky, na které je ve smlouvě odkázáno doložkou. Základní smluvní podmínky jsou tak určeny ekonomicky silnější stranou (obchodníkem) a v tomto smluvním vztahu slabší strana (nejčastěji spotřebitel, resp. zákazník) nemá příležitost obsah této smlouvy reálně ovlivnit. Tímto způsobem lze uzavřít v podstatě jakýkoli typ smlouvy. S takovými smlouvami se lze nejčastěji setkat v sektoru bankovnictví, pojišťovnictví, dopravy, také dodavatelských služeb (sjednávání dodávek vody, elektřiny či plynu) nebo třeba telekomunikací (typicky smlouvy s mobilními operátory). Způsob uzavírání smluv se slabší smluvní stranou prostřednictvím formuláře užívaného v obchodním styku nebo prostřednictvím jiného prostředku se kategorizuje jako adhezní způsob uzavření smlouvy.

II. Právní úprava smluv uzavíraných adhezním způsobem

Právní úprava obsahu závazků vymezená v ustanovení §§ 1789 až 1809 upravuje rovněž v ustanovení §§ 1798-1801 uzavírání smluv adhezním způsobem a stanoví vyvratitelnou [5]

Zvláštní úprava adhezních smluv obsažená v novém občanském zákoníku pak slouží především tomu, aby se nestalo, že obchodník vnutí svému zákazníkovi takové smluvní podmínky, které pro něho budou zásadně nevýhodné nebo o kterých dokonce v krajním případě nebude mít ani ponětí.

Nový občanský zákoník se snaží u tohoto typu smluv

  • především zajistit, aby veškeré smluvní podmínky byly uvedeny přímo ve vlastním textu smlouvy a zákazník se tak s nimi mohl před podpisem této smlouvy skutečně seznámit a nebyl různými doložkami odkazován jinam, typicky na všeobecné obchodní podmínky často výlučně uvedené na internetových stránkách obchodníka. Odrazující doložka bude platná jen tehdy, pokud byl zákazník se zněním této doložky a jejím významem seznámen anebo pokud sice s jejím významem seznámen nebyl, ale musel jej znát;
  • ochránit slabší stranu při uzavírání adhezních smluv před používáním těžko čitelných a také nesrozumitelných ujednání v obchodních podmínkách[6];
  • slabší smluvní stranu uchránit před zvláště nevýhodnými smluvními ujednáními, aniž by pro to existoval jakýkoli rozumný důvod, zejména pokud se daná ujednání ve smlouvě závažně a bez zvláštního důvodu odchylují od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných situacích. Pokud by se prokázalo, že o takovou mimořádně nevýhodnou doložku ve smlouvě opravdu půjde, bude doložka neplatná.

I když praxe zcela jistě volala po ustanoveních týkajících se podobného způsobu uzavírání smluv již delší dobu, je otázkou, zda se uplatní ustanovení o smlouvách sjednávaných adhezním způsobem (§ 1798 a násl. NOZ) v oblasti individuálních pracovněprávních vztahů.

III. Účinky adhezního způsobu uzavírání smluv do oblasti individuálních pracovněprávních vztahů

Občanský zákoník jako obecná norma pro celé soukromé právo, včetně práva pracovního, respektuje tuto historickou spojitost ve svém § 2401. V návaznosti na účinnost nového občanského zákoníku k 1. 1. 2014 byl k témuž datu zákonem č. 303/2013 Sb. mimo jiné novelizován v části šedesáté sedmé zákoník práce. Tato novela si kladla za cíl zejména sladit obsah zákoníku práce s novým občanským zákoníkem, a to jak po stránce terminologické, tak i po stránce obsahové. Jak vyplývá již z výše uvedené důvodové zprávy, respektuje občanský zákoník plně autonomii pracovního práva a ponechává úpravu pracovního poměru a vůbec celé oblasti pracovního práva zvláštním zákonům, především zákoníku práce. Z druhé věty § 2401 odst. 1 občanského zákoníku vyplývá, že nejen pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru, ponechává občanský zákoník jinému zákonu, ale i celou oblast závislé práce přenechává zvláštní úpravě. Jiné smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek, jsou především dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce, upravené v části třetí zákoníku práce. Pracovní poměr a dohoda o pracovní činnosti spolu s dohodou o provedení práce jsou považovány za základní pracovněprávní vztahy. [7] Z § 2401 odst. 2 občanského zákoníku vyplývá, že na základní pracovněprávní vztahy (tj. na pracovní poměr, dohodu o pracovní činnosti a dohodu o provedení práce), jako i na další smlouvy zakládající výkon závislé práce, na základě zvláštních právních předpisů nelze použít ustanovení občanského zákoníku o ochraně spotřebitele. K tomu je však potřeba uvést, že skutečnost, že celou řadu ustanovení občanského zákoníku, nelze použít na pracovněprávní vztahy vyplývá do značné míry již ze samotné podstaty pracovněprávních vztahů.[8] Skutečnost, že nový občanský zákoník nemá ambice zasahovat do pracovního práva, vyplývá i z důvodové zprávy.

Jak již bylo zmíněno, ustanovení § 1798 NOZ o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem je ustanovení týkající se obecné povahy obsahu závazků. Řada výkladových stanovisek týkajících se aplikace změn pracovního práva po účinnosti rekodifikace soukromého práva hovoří v této souvislosti o pracovní smlouvě jako o smlouvě uzavírané adhezním způsobem, neboť § 1798 odst. 1) podle těchto výkladů dopadá na každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejíchž pokynů, aniž měla slabší strana skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Při diskuzi o této problematice je potřeba postupovat podle uplatňování principu subsidiarity občanského zákoníku jako obecné právní úpravy na pracovněprávní vztahy. Ustanovení občanského zákoníku platí v občanskoprávních vztazích pouze subsidiárně (podpůrně), pokud pracovní právo nemá vlastní právní úpravu a zároveň neexistuje zákonná překážka, která by použití určitého občanskoprávního ustanovení vylučovala. Výslovně tento princip vyplývá z ustanovení § 4 ZP, v němž se stanoví, že „pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce, nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovního práva“. Jak již bylo uvedeno výše, přímo z ustanovení občanského zákoníku vyplývá, že nejen pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru, ponechává občanský zákoník zvláštní úpravě zákoníku práce. Speciální právní úprava obsahuje i speciální smluvní závazkový charakter pracovního poměru. Zásadní význam smluvní podoby spočívá v možnosti zaměstnance vstoupit do tohoto vztahu na základě projevu vůle, jakož i o možnost smluvně ovlivnit podmínky, za kterých bude práce vykonávána. Zvláště důležitá smluvní forma pro pracovní poměr založený pracovní smlouvou, jakož i pro jiné smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek, jsou především dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce, upravené v části třetí zákoníku práce, je i vzhledem k dalšímu charakteristickému znaku, kterým je nerovnost subjektů pracovního poměru. Nerovnost plynoucí z dispoziční pravomoci zaměstnavatele je alespoň částečně kompenzována řadou ustanovení, jež zaměstnavateli, jako subjektu nadřízenému, ukládají povinnosti směřující k ochraně života, zdraví, příp. sociálních podmínek zaměstnanců. Tato ustanovení jsou kogentní, příp. relativně kogentní povahy, a proto je nelze smluvně vyloučit nebo upravit v neprospěch zaměstnance. Jakkoli je odbornou veřejností uváděno, že je obsah pracovního poměru formulovaný v pracovní smlouvě zaměstnanci vnucen, obsahuje zákoník práce speciální úpravu ochrany slabší smluvní strany zaměstnance. Závislá práce, tj. pracovní činnost mající zákonné znaky uvedené v § 2 ZP, může být tedy vykonávána výlučně podle ustanovení pracovního práva a nelze ji tedy vykonávat na základě žádné smlouvy, upravené občanským zákoníkem. Taková situace by byla považována a stíhána jako nelegální práce. Dále je třeba uvést interpretační význam základních zásad pracovního práva, v prvé řadě zásady zákonné ochrany postavení zaměstnance, která je jednou za zásad které byly doprovodnou novelou zákoníku práce v ustanovení § 1a odst. 2) ZP prohlášeny za hodnoty, ochraňující veřejný pořádek a jejíž porušení, může být důvodem absolutní neplatnosti právního jednání.

Proti účelovému právnímu jednání zaměstnavatele

  • v případě, že by byl obsah pracovního poměru ujednán mimo text pracovní smlouvy (pracovní náplň – ujednání o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru) analogicky s ustanovením § 1799 NOZ platí ustanovení § 31 ZP, které ukládá zaměstnavateli povinnost před uzavřením smlouvy seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, které by pro ni z pracovní smlouvy, popřípadě ze jmenování na pracovní místo vyplynuly, a s pracovními podmínkami a podmínkami odměňování, za nichž má práci konat, a povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, která má být předmětem pracovního poměru; jakož i ustanovení § 37 ZP zakotvující povinnost zaměstnavatele informovat zaměstnance o obsahu pracovního poměru, neboť neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat a) jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou, b) bližší označení druhu a místa výkonu práce, c) údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené, d) údaj o výpovědních dobách, e) údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení, f) údaj o mzdě nebo platu. Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance (jehož pracovní poměr trvá déle než 1 měsíc) o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Zákoník práce upravuje dále v ustanovení § 37 situaci, kdy je zaměstnanec vysílán na pracovní cestu a zaměstnavatel je povinen jej informovat o předpokládané době trvání tohoto vyslání a o měně, ve které mu bude vyplácena mzda nebo plat a to i formou odkazu na vnitřní předpis. Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy;
  • které by bylo možné vyložit různým způsobem (tedy analogicky s obsahem ustanovení § 1800 odst. 1), chrání zákoník práce zaměstnance v ustanovení § 18 ZP, kdy pro právní jednání, které je možné vyložit různým způsobem, ukládá použití výkladu pro zaměstnance nejpříznivějšího;
  • které by směřovalo k neurčitosti a nesrozumitelnosti právního jednání může být dodatečně oběma stranami vyjasněno, přičemž na takové jednání se hledí, jako by bylo od počátku v pořádku.[9]

IV. Závěr

Záměrem právní úpravy uzavírání smluv adhezním způsobem v rozsahu ustanovení §§ 1798-1801 NOZ bylo ochránit osoby v pozici slabší strany v obchodním styku, před možnými důsledky uzavírání smluv prostřednictvím formuláře nebo jiného prostředku užívaného výlučně v obchodním styku před stavem, kdy silnější strana vnutí slabší straně smluvní podmínky výhodné pro sebe a nevýhodné pro druhou stranu. Skutečnost, že nový občanský zákoník nemá ambice zasahovat do pracovního práva, platí zejména v oblasti právní úpravy smluv uzavíraných adhezním způsobem a není ani důvodné, aby právě tato právní úprava už tak někdy složitou aplikační situaci po rekodifikaci soukromého práva v pracovněprávních dále výkladově komplikovala.



* Doktorand, Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení, Fakulta právnická Masarykovy univerzity v Brně

[1] K tomu více sdělení komise radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru: Strategie spotřebitelské politiky EU 2007–2013; KOM (2007) 99dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2004_2009/documents/com/com_com(2007)0099_/COM_COM(2007)0099_cs.pdf,

[2] Důvodová zpráva k občanskému zákoníku (konsolidované znění): Dostupné z http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf,

[3] Horová, O. Ochrana spotřebitele. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská, 2002, s.136.

[4] Cambell Black, H., Nolan, J. R., Nolan-Haley, J.M. Blackův právnický slovník. Přeložil Vladimír Balaš. Praha: VICTORIA PUBLISHING, a.s., 1993, s. 299.

[5] Důvodová zpráva k občanskému zákoníku (konsolidované znění): Dostupné z http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf, s. 444

[6] Zde pro neurčitost zvlášť obtížně čitelných nebo pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelných doložek ponechává občanský zákoník dostatek prostoru soudům, aby v konkrétním případě rozhodly, co se ještě za těžko čitelné či nesrozumitelné ustanovení nepovažuje, a co už tuto abstraktní hranici překračuje. Do skupiny zvlášť obtížně čitelných ustanovení lze určitě zařadit doložky psané miniaturním písmem (čitelném například jen za použití lupy) nebo v nečitelném barevném provedení (například světle šedé písmo na bílém papíře). Mezi doložky nesrozumitelné pro osobu průměrného rozumu budou patřit ustanovení obchodních podmínek natolik složitá, že jej průměrně inteligentní člověk ani po několikátém přečtení nemá šanci pochopit.

[7] Bělina, M.: Pracovní právo po novém občanském zákoníku. In: Sborník Mezinárodní vědecké konference “Pracovní právo 2013”. Brno: Masarykova univerzita, 2014. s. 19

[8] Bělina, M.: Pracovní právo po novém občanském zákoníku. In: Sborník Mezinárodní vědecké konference “Pracovní právo 2013”. Brno: Masarykova univerzita, 2014. s. 19

[9] Zde platí subsidiárně § 553 odst. 2 NOZ bez ohledu na právní úpravu ustanovení týkajících se smluv uzavíraných adhezním způsobem.

nahoru