Several notes on the personal data protection in the performance of students’ professional experience*

JUDr. et PaedDr. Jana Lindová*

Annotation

As of 25 May 2018, the General Regulation on Personal Data Protection (abbreviation GDPR) will apply in all EU Member States, including the Czech Republic. Unlike European Directives, the Regulation does not require the Czech Republic to adopt any implementing regulations. GDPR is one of the most robust regulations the EU has adopted in recent years, and regulates how data controllers have to handle these data. The practice of professional experience and practical training of students in companies and organizations is legalized in the Czech Republic by the Education Act, the Labor Code and the Decree on Secondary Education and Education at the Conservatory. According to the relevant provisions of the Education Act, certain labor-law standards are applied in the exercise of professional experience and practical training of students, but there is any labor-law relationship between the student or the student and the subject in which professional experience of students or practical training is practiced. The contribution deals with the processing of personal data of the student who performs professional experience in the organization, unless there is a labor-law relationship between him and this organization and the legislation does not explicitly address the area of ​​personal data.

I. Potřeba a význam studentských odborných praxí

Problematika výkonu studentské odborné praxe je stále otevřenou otázkou zejména z důvodu absence zvláštního smluvního typu, který by legalizoval bezplatné studentské stáže za účelem získání zkušeností mladých lidí, které jsou pro ně cennou výhodou v profesním životopisu. Studentské praxe mají být prostředkem, jak najít uplatnění v konkrétní organizaci, vykonávat jej při studiu a tím zvýšit své šance na pracovním trhu. Studenti navíc mohou prohloubit svůj zájem o konkrétní obor, přiblížit se realitě, navázat kontakty a stát se potenciálními uchazeči o volná pracovní místa. Organizace naopak získávají možnost širšího výběru budoucích zaměstnanců. S ohledem na rizika nelegálního zaměstnávání, pracovních úrazů a rovněž náhrady škody způsobené studentům a studenty, jsou otázky bezplatné, ale i placené praxe stále frekventovanou záležitostí. Protože právní vztahy mezi subjektem, který praxi vykonává a subjektem u nějž je praxe realizována, jsou značně specifické, není rovněž jednoznačně vyjasněna oblast ochrany osobních údajů zejména v těch případech, kdy je taková praktikantská činnost vykonávána mimo pracovněprávní vztah.

K precizaci nakládání s osobními údaji směřuje rovněž blížící se účinnost Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2016/679 [1] ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), které začne platit od 25. 5. 2017 ve všech členských státech EU. Jedním z hlavních cílů Nařízení je sjednotit právní regulace ochrany osobních údajů a tím usnadnit volný pohyb osobních údajů v rámci jednotného digitálního trhu Evropské unie. Dosavadní vnitrostátní předpisy upravující ochranu osobních údajů budou zrušeny nebo zásadně novelizovány se zřetelem na limitovaný prostor pro vlastní národní úpravu, nařízení má na rozdíl od směrnice přímou účinnost ve všech členských státech EU. Dalším krokem v této oblasti je v současné době již projednávaný návrh nařízení o soukromí a elektronických komunikacích, jež pravděpodobně nahradí stávající směrnici EU o soukromí a elektronických komunikacích a v té souvislosti vnitrostátní právní úpravu zákona o elektronických komunikacích.

Nařízení rozšiřuje legální definici osobního údaje, kdy za osobní údaj považuje jakýkoli údaj, který umožňuje identifikovat konkrétní fyzickou osobu, včetně všech kontaktních údajů, IP adresy, lokačních údajů, podobizny na fotografii nebo kamerovém záznamu. Při výkonu studentských praxí každý subjekt, u něhož jsou praxe realizovány, nepochybně s osobními údaji těchto osob pracuje. Je proto nezbytné zabývat se postuláty zajištění ochrany osobních údajů studentů, jež jsou v různých právních vztazích vznikajících při výkonu studentských odborných praxí a rovněž povinnosti subjektů, v pozici správců osobních údajů, u kterých praxe probíhají.

II. FORMY ODBORNÝCH PRAXÍ A PRAKTICKÉHO VYUČOVÁNÍ

II.1. Placená a neplacená praxe studentů středních a vyšších odborných škol

 Zákon č. 561/2004 Sb., zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, upravuje bezplatnou i placenou praxi studentů středních a vyšších odborných škol. Praxe se podle školského zákona vztahuje na studenty českých SŠ a VOŠ v případě, že je taková praxe součástí jejich výuky.[2]

 Obsah, rozsah a podmínky praktického vyučování jsou podmíněny smlouvou, která má zákonem[3] stanovené základní náležitosti a to a) obory vzdělání a druh činností, které žáci při praktickém vyučování budou vykonávat; b) místo konání praktického vyučování; c) časový rozvrh praktického vyučování, d) jeho délku a den jeho zahájení; e) počet žáků, kteří se zúčastňují praktického vyučování; f) poskytování nástrojů a nářadí používaných při praktickém vyučování a způsob dopravy žáků do místa výkonu praktického vyučování; g) způsob odměňování žáků za produktivní činnost, h) opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při praktickém vyučování, včetně ochranných opatření, která musí být přijata, zejména s uvedením osobních ochranných pracovních prostředků a k zajištění hygienických podmínek při praktickém vyučování, ch) podmínky spolupráce pověřeného zaměstnance právnické osoby vykonávající činnost školy a pověřeného zaměstnance fyzické nebo právnické osoby při organizaci a řízení praktického vyučování na pracovištích fyzických nebo právnických osob a požadavky pro výkon činnosti pověřených zaměstnanců této fyzické nebo právnické osoby, a rovněž i) ujednání o náhradě nákladů, které jiné fyzické nebo právnické osobě prokazatelně a nutně vznikají výhradně za účelem uskutečňování praktického vyučování na jejím pracovišti. Z hlediska právní úpravy se jedná zpravidla o smlouvu dvoustrannou, mezi školou a subjektem u něhož je praxe realizována.

Žák nebo student vykonává praktické vyučování nebo odbornou praxi jednak v právním vztahu k právnické osobě vykonávající činnost školy založeném rozhodnutím o přijetí ke vzdělávání, a zároveň ve zvláštním právním vztahu k jiné osobě. Tento právní vztah žáka k jiné osobě vzniká přímo ze školského zákona na základě souběžného působení účinné smlouvy podle § 65 odst. 2 školského zákona, popř. § 95 odst. 2 školského zákona a povinnosti žáka nebo studenta vykonávat praktické vyučování nebo odbornou praxi u konkrétní jiné osoby uložená mu právnickou osobou vykonávající činnost školy. Na žáky a studenty při praktickém vyučování a odborné praxi se v souladu s § 65 odst. 3 a § 96 odst. 3 školského zákona vztahují ustanovení zákoníku práce, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Při výkonu praktického vyučování a praktické přípravy studentů se tedy uplatní některé normy pracovního práva, aniž by existoval nebo musel existovat pracovněprávní vztah mezi žákem nebo studentem a subjektem, u něhož se praktické vyučování nebo praktická výuka provádí, neboť se jedná o poskytování vzdělávání v rámci právních vztahů upravených školskou legislativou, kdy žák ani student není při výkonu praktického vyučování nebo praktické přípravy zaměstnancem subjektu a to i v případě, kdy by žák nebo student vykonával tzv. produktivní činnost.

Pokud přináší činnost žáka nebo studenta subjektu, u něhož je vykonávána ekonomický prospěch, jedná s produktivní činnost podle ustanovení § 122 odst. 1 školského zákona, která je z ekonomického hlediska prací a je vymezena jako činnost, která přináší subjektu, u něhož je praktické vyučování vykonáváno, příjem. Za produktivní činnost proto nelze a priori považovat jakoukoliv činnost, jejímž výsledkem jsou určité výrobky nebo služby, neboť se nejedná o její definiční znak. Definičním znakem je příjem z této činnosti, přičemž i zde je nutno rozlišovat, zda činnost přináší příjmy nahodile, nebo zda jsou příjmy z této činnosti také jejím účelem a pravidelným výsledkem. [4] Produktivní činností bude tedy také činnost, jíž se nahrazuje práce zaměstnanců osoby, u níž se praktické vyučování vykonává, nebo služby nakupované touto osobou u třetích osob. Taková činnost žáka sice nepřináší příjmy ve smyslu účetním, představuje však úsporu na mzdových nákladech, popřípadě nákladech na nákup služeb, a proto je činností, která příjem přináší. Za právní posouzení, zda konkrétní činnost žáků vykonávajících praktické vyučování přináší příjem, odpovídá osoba, u níž se praktické vyučování vykonává.

 Školský zákon upravuje rovněž podrobnosti odměny a to v ustanovení § 122 odst. 1. Nárok žáka na odměnu je dán vždy, vykonává-li v rámci praktického vyučování či odborné praxe produktivní činnost. Pokud žáci konají praktické vyučování nebo studenti odbornou praxi u jiné osoby, poskytuje jim odměnu za produktivní činnost tato osoba. Minimální výše měsíční odměny za produktivní činnost pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin je 30 % minimální mzdy. Při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby nebo v případě, že žák nevykonával produktivní činnost po dobu celého měsíce, se výše odměny za produktivní činnost úměrně upraví. Jiná osoba je povinna poskytovat odměnu za produktivní činnost přímo žákovi, který u této osoby vykonává praktické vyučování, jde o protiplnění za práci, kterou žák nebo student subjektu poskytly.

 Pokud je ve smlouvě o výkonu praxe podle zákona správně právně posouzeno, že při této praxi nejde o výkon produktivní činnosti, žádná odměna žákům nepřísluší.

 V praxi však dochází často k situaci, že je s žáky nebo studenty v rámci výkonu odborné praxe uzavírán při realizaci produktivní činnosti pracovněprávní vztah (dohoda o provedení práce nebo dokonce dohoda o pracovní činnosti), právně tak dochází k situaci, kdy je upravena jedna a táž činnost více právními vztahy. Pro druhý vztah by navíc pak chyběla kauza, jež je požadavkem pro vznik závazku dle ustanovení § 1791 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odměna by žákovi či studentovi tedy měla příslušet pouze na základě školského zákona za produktivní činnost v souladu s ustanovení § 122 odst. 1 školského zákona.

 Při splnění podmínek stanovených ustanovením § 6 a § 74 a násl., zákoník práce, může organizace uzavřít s žákem dohodu o provedení práce či dohodu o pracovní činnosti, tj. uzavřít s ním pracovněprávní vztah, avšak pouze na činnost, která není součástí jeho odborné praxe spadající pod režim školského zákona, tj. půjde o samostatně řízenou praxi, stáž bez přímé spolupráce se školou či o prostý výkon práce studenta jako zaměstnance mimo a nad rámec jeho odborné praxe, která se řídí ustanoveními školského zákona. Pouze na placenou praxi studentů vykonávanou mimo režim školského zákona lze tedy nahlížet jako na standardní pracovněprávní vztah, který může být vykonáván na základě dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti nebo pracovního poměru.

II.2. Neplacená studentská stáž

 Smlouvu o neplacené studentské praxi či stáži lze s organizací a zájemcem o praxi uzavřít jako nepojmenovanou smlouvu dle ustanovení § 1791 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tento smluvní vztah by měl nejen zajišťovat a precizovat vzájemný závazek smluvních stran, ale vyjasňovat také účel působení studenta u organizace pro případnou kontrolu Inspektorátu práce. V obsahu smlouvy by tedy mělo být zdůrazněno, že s jedná o časově limitované školení, získání zkušeností a popis činností či aktivit v rámci takové praxe by se měl tedy odlišovat o bližší specifikace jakéhokoli druhu práce běžně sjednaného v rámci pracovněprávních vztahů v organizaci. I když tomu tak v praxi někdy bývá, nelze využívat takové praktikanty jako využívat jako náhradu za práci zaměstnance.

II.3. Studentská praxe nebo brigáda v pracovněprávním vztahu

Pokud se nejedná o výkon praktického vyučování jako součásti výuky žáků a studentů střední a vyšších odborných škol a výkon praxe přináší organizaci ekonomický prospěch, má být studentská praxe sjednaná jako úplatná a podléhá vždy režimu zákoníku práce. Se studentem a organizací musí být uzavřen pracovněprávní vztah, a to formou dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, případně i pracovního poměru. Pokud výkon práce nepřesáhne 300 hodin za kalendářní rok a měsíční výdělek studenta nepřesáhne 10 000 Kč, je nejvýhodnější uzavřít dohodu o provedení práce, kde nebude třeba platit za studenty pojistné na sociální a zdravotní pojištění. V případě využití dohody o pracovní činnosti nebo uzavření pracovního poměru a v případě, kdy výdělek studenta na dohodu o provedení práce přesáhne 10 000 Kč za měsíc, je třeba hradit za studenta sociální a zdravotní pojištění.

 Zákoník práce České republiky na rozdíl od Slovenska výslovně neobsahuje úpravu dohody o brigádnické práci studenta[5], která legálně vymezuje podmínky realizace brigádnické práce jak pro zaměstnance a jeho daňové povinnosti, tak pro zaměstnavatele ve vztahu rozsahu práce a motivace studenty zaměstnávat. Dohoda o pracovní činnosti totiž na Slovensku totiž neumožňuje tak velký rozsah práce jako v České republice, zaměstnanec může na DPČ pracovat pouze v průměru 10 hodin týdně.[6]

 Podle slovenské právní úpravy může Dohodu o brigádnické činnosti studenta zaměstnavatel uzavřít s fyzickou osobou, která má statut studenta. Statut studenta sice zákoník práce přímo nevymezuje, za studenta je podle výkladových stanovisek a zavedené praxe považována fyzická osoba, která studuje na střední nebo vysoké škole formou denního studia. Výkladová stanoviska připouští i status studenta pro osobu, která studuje externě, pokud v té době není zaměstnána v trvalém pracovním poměru. Na prokázání statutu studenta je nejvhodnější potvrzení o návštěvě školy. Tento doklad je nedílnou součástí dohody, v opačném případě je tato dohoda neplatná. Na základě dohody o brigádnické práci studenta nelze vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Právní úprava umožňuje kumulaci odpracovaných hodin, dodržení zákonných limitů se posuzuje za vyrovnávací období 12 měsíců. Zákon požaduje písemnou formu takové dohody s povinnými náležitostmi: druhem dohodnuté práce, sjednanou odměnu, rozsah pracovní doby a dobu, na kterou se dohoda uzavírá (určitou či neurčitou). Na základě této dohody může zaměstnanec vykonávat pouze příležitostnou práci, která se v dohodě druhově vymezena. Při pravidelně prováděné práci by tato měla být prováděna zaměstnancem v trvalém pracovním poměru. Součástí dohody o brigádnické práci studenta může být prohlášení na uplatnění nezdanitelného základu daně v případě, že jste si ho současně student neuplatnil u jiného zaměstnavatele. Dohoda může být rozvázána dohodou, či jednostrannou výpovědí s 15 denní výpovědní dobou od doručení druhé smluvní straně.

III. Ochrana osobních údajů a odborná praxe

 Na základě výše uvedeného je jedná o různé formy právních vztahů, v jejichž důsledku se studenti či žáci středních odborných a vyšších škol realizují na pracovištích subjektů, u nichž probíhá výkon studentské odborné praxe či praktického vyučování.

 Základní vnitřní normou upravující nakládání s osobními údaji osob pracujících či jinak působících v organizaci tak, aby bylo dosaženo požadované ochrany při jejich zpracování, je obvykle Směrnice k ochraně osobních údajů a nakládání s citlivými údaji. V případě, že podnikatelský subjekt (byť i příležitostně) umožňuje výkon některé z forem studentské odborné praxe či smluvního praktického vyučování, měla by být tato kategorie subjektů údajů zmíněna ve výčtu osob, na které účel takové směrnice směřuje. Výčet subjektů jako nositelů údajů, na které směrnice dopadá, by měl být včetně praktikantů vymezen následujícím způsobem: a) fyzické osoby – zaměstnanci, osoby ucházející se o zaměstnání (včetně žáků, studentů, brigádníků v pracovněprávním vztahu); b) fyzické osoby – spolupracovníci na základě smluv; c) fyzické osoby – žáci a studenti středních a vyšších odborných škol, kteří vykonávají na základě příslušných smluvních vztahů praktické vyučování nebo studentskou odbornou praxi v případě, že je taková praxe součástí jejich výuky podle zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon a Vyhlášky 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů; d) fyzické osoby – žáci a studenti středních a vyšších odborných škol, kteří vykonávají bezplatné formy stáží a odborné praxe mimo pracovněprávní vztahy podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; e) fyzické osoby – současní či budoucí obchodní partneři organizace a f) další osoby, za něž organizace při své činnosti získává jejich osobní údaje.

 Organizace údaje zpracovává v pozici správce osobních údajů. Směrnice by měla dále stanovit práva a povinnosti zaměstnanců a dalších osob při veškerém zpracování (shromažďování, evidenci) osobních údajů a to jak při ručním, tak automatizovaném zpracování. Podle Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen GDPR)[7] je správce povinen vést záznam o všech operacích s osobními údaji, které musí na požádání poskytnout dozorovému úřadu. Tyto záznamy mohou být vedeny v elektronické formě a musí obsahovat nařízením stanovené náležitosti zejména jméno a kontaktní údaje správce, účely zpracování, popis kategorií subjektu údajů a kategorií osobních údajů, kategorie příjemců údajů, lhůty pro výmaz údajů, obecný popis technických a organizačních opatření.

 Zpracovávat osobní údaje výše uvedených kategorií, tedy i žáků a studentů při výkonu praktického vyučování nebo některé z forem studentské odborné praxe, může správce zpracovávat pouze na základě oprávněných titulů a to a) jestliže subjekt údajů udělil se zpracováním souhlas nebo b) je zpracování údajů nezbytné pro splnění smlouvy nebo právní povinnosti (poskytování odměny žákům a studentům středních a vyšších odborných škol za výkon produktivní činnosti v rámci praktického vyučování nebo studentské odborné praxe; vedení deníku evidence žáka, ve kterém jsou zaznamenány odpracované hodiny a všechny skutečnosti rozhodné pro plnění smlouvy a který slouží jako podklad pro klasifikaci žáka a jeho odměnu za produktivní činnost podle § 122 odst. zák. č. 561/2004 Sb.; osvědčení zdravotní způsobilosti pro výkon prací, které jsou rizikem práce zařazeny do kategorie II. a vyšších[8] ); c) pro ochranu životně důležitých zájmů subjektů údajů (zpracování údajů o pacientovi pokud není schopen udělit souhlas), d) pro splnění veřejného zájmu nebo e) pro účely oprávněných zájmů správce údajů (například provozování kamerového systému pro účely ochrany majetku, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; případně lokátory GPS pro sledování, zprávu a zabezpečení firemních vozidel organizace).

 Souhlas se zpracováním osobních údajů u žáka či studenta při výkonu praktického vyučování nebo některé z forem odborné praxe není podle výše uvedeného vyžadován s ohledem na oprávněný titul vyplývající ze smluvního vtahu podle zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon a Vyhlášky 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů; případně podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, či z důvodu existence pracovněprávního vztahu podle příslušných ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce případně zákona 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Pokud organizace provozuje kamerový systému pro účely ochrany majetku nebo bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na základě oprávněného svého oprávněného zájmu, není souhlas praktikantů se zpracováním kamerových záznamů při jejich výkonu činnosti rovněž vyžadován.

 Vnitřní předpis správce osobních údajů by měl rovněž postihovat situace anonymizace údajů neboli procedurálních opatření, na základě nichž nelze následně subjekt údajů zjistit. V podmínkách organizace jde zejména o uveřejňování neadresných údajů o věkové struktuře praktikantů uváděných ve statistických výstupech bez uvedení jednotlivých jmen a podobné souhrnné statistické údaje, které neidentifikují konkrétní osobu aj.

 Rozsah citlivých údajů zpracovávaných v rámci výkonu praktického vyučování či studentské odborné praxe může zahrnovat např. údaje o zdravotním stavu nad rámec zdravotní způsobilosti nezbytné pro výkon činností v souvislosti s působením rizik dle předchozího výkladu; případně biometrické údaje, které v případě některých organizací nahrazují elektronické identifikační karty. Citlivými údaji by byly rovněž údaje o trestní bezúhonnosti, které by mohli být vyžadovány i od praktikantů v souvislosti s tím, že organizace trvale porušuje povinnost podle ustanovení § 30 odst. 2 a § 312 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce smí vyžadovat a shromažďovat od uchazeče o zaměstnání o práci či jiných osob a následně od zaměstnance pouze údaje a písemnosti, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy a písemnosti, které jsou nezbytné pro výkon práce v základním pracovněprávním vztahu; a to vědomě s odůvodněním, že se jedná o oprávněný zájem spočívající v prevenci ochrany zaměstnanců a jiných osob před možnými důsledky jednání v minulosti trestaných občanů.

 GDPR apeluje rovněž na větší transparentnost a informovanost subjektů údajů o zpracování osobních údajů. Správci údajů budou povinni poskytovat subjektu údajů více informací o zpracování a proto je vhodné i pro žáky a studenty připravit, případně zrevidovat informační sdělení o zpracování jejich osobních údajů, tj. minimálně o totožnosti správce, předmětu, době, povaze a účelu zpracování a o jeho právech; o přijetí vhodných technických a organizačních opatřeních zajišťujících úroveň zabezpečení odpovídající pravděpodobným rizikům zpracování osobních údajů (pseudonymizace, šifrování údajů, technické zabezpečení před neoprávněným přístupem, umožnění přístupu pouze vybraným a poučeným osobám, a to včetně pravidelného testování takových opatření).

 Další z institutů s možným dopadem na výkon praktického vyučování či studentské odborné praxe, který zavádí GDPR, je posouzení vlivu činnosti organizace na ochranu osobních údajů Impact Assesment (dále IS). Povinnost provést analýzu IS se týká okruhu správců, jejichž zpracování osobních údajů splňuje alespoň dvě z příkladem uvedených kritérií. Při výkonu studentské odborné praxe může být splněno a) kritérium systematického monitorování zaměstnanců na pracovišti, kde bude praxe realizována (včetně kontroly emailu a užívání internetu); b) kontrola docházky zaměstnanců či praktikantů na základě zařízení snímajícího otisk prstu; c) předání osobních údajů mimo EU do mateřské společnosti, do níž organizace kde praxe probíhá, náleží. GDPR vyžaduje, aby posouzení bylo zpracováno pro každý druh operací s osobními údaji zvlášť, avšak u podobných zpracování s obdobnými riziky lze provést pouze jednu souhrnnou analýzu vlivu na ochranu osobních údajů. Analýza IS je kontinuálním procesem a musí být aktualizována, pokud dojde ke změně v původním zpracování údajů (např. použití nových technických prostředků), nejméně však jednou za 3 roky. Analýza IS by měla vždy zahrnovat popis plánovaného zpracování údajů a účelu zpracování, analýzu nezbytností a přiměřenosti zpracování údajů s ohledem na jeho účel, posouzení rizik a návrh opatření k řešení takových rizik. Správce nese odpovědnost za provedení posouzení vlivu vždy bez ohledu na pověření ke zpracování třetí osoby. IS analýzu je třeba vykonat před zahájením operací s daty, v případě studentských odborných praxí a praktického vyučování tedy před zahájením těchto projektů, pokud má organizace pověřence pro ochranu osobních údajů, musí jej požádat o vyhotovení posudku. Pokud správce údajů analýzu IS nezpracuje, je povinen řádně svůj postup zdokumentovat a odůvodnit pro případ kontroly dozorového orgánu.

 Vnitřní předpis organizace upravující zpracování osobních údajů by tedy měl na základě vymezení forem studentských praxí, jakož i účinnosti Obecného nařízení k ochraně osobních údajů (GDPR) zajišťovat nejen zpracování osobních údajů z pozice zaměstnavatele (jak tomu v praxi v současnosti bývá), ale v uceleném komplexu činností a povinností správce, tak aby bylo dosaženo požadované ochrany všech kategorií subjektů, na které její účel ochrany směřuje.

 Cílem tohoto příspěvku je pro praktické účely vyjasnit jednotlivé formy výkonu oborné praxe a praktického vyučování žáků a studentů středních a vyšších odborných škol, jakož i poskytnout přehled informací a usnadnit změny v oblasti implementace opatření k povinnostem zajištění ochrany osobních údajů studentů v souladu s požadavky Obecného nařízení o ochraně osobních údajů, které nabyde účinnosti již dne 25. 5. 2018.