Salary of employees in the area of education and personal data protection

Mgr. Michal Smejkal*

Annotation

This paper aims to the right to information about salaries of employees in the area of education and the protection of their personal data and privacy. The paper will describe employees in the area of education, it will also deal with the way schools are funded, and it will explore this issue from the perspective of relevant case law.

I. Úvod

Tento příspěvek se zaměří na zveřejňování informací o platu či mzdě zaměstnanců ve školství, a tedy možnosti veřejnosti podílet se na kontrole hospodaření s veřejnými prostředky, pokud jde o odměňování zaměstnanců ve školství a právo na ochranu soukromí a na ochranu osobních údajů těchto pracovníků, a to konkrétně, jak postupovat v případě dotazu na plat či mzdu zaměstnance ve školství. Tento příspěvek popíše zaměstnance ve školství, nastíní financování škol a bude zkoumat problematiku zveřejňování informací o platu či mzdě ve školství ve světle relevantní judikatury.

II. Zaměstnanci ve školství

Ve školství je možno dělit zaměstnance (pracovníky) na pedagogické[1] a nepedagogické. Současná právní úprava používá obecný přístup k definici pedagogického pracovníka a je vztažena především k výkonu tzv. přímé pedagogické činnosti[2]. Pedagogickým pracovníkem je dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících[3] ten, kdo koná přímou pedagogickou činnost, je zaměstnancem právnické osoby, která vykonává činnost školy[4], nebo zaměstnancem státu, nebo ředitelem školy, není-li k právnické osobě vykonávající činnost školy v pracovněprávním vztahu nebo není-li zaměstnancem státu. Pedagogickým pracovníkem je pak též zaměstnanec, který vykonává přímou pedagogickou činnost v zařízeních sociálních služeb.

Z výše uvedeného plyne, že za pedagogického pracovníka je možno považovat toho, kdo koná přímou pedagogickou činnost a tuto činnost vykonává v pracovněprávním vztahu k právnické osobě vykonávající činnost školy. Nepedagogickým pracovníkem je pak ten, kdo nesplňuje jednu z výše uvedených kumulativních podmínek. [5]

Ředitel školy je též pedagogický pracovník a má v rámci školy v podstatě „trojjediné“ postavení; je zaměstnancem dané školy[6], zároveň je i vedoucím zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 11 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) a v neposlední řadě je statutárním orgánem právnické osoby[7], která vykonává činnost školy. Ředitel školy také rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb[8] a rozhoduje o právech a povinnostech v oblasti státní správy[9].

III. Financování škol

Školy jsou, bez ohlednu na to, zda jsou veřejné či soukromé[10], financovány z více zdrojů, a to např. ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků nebo prostředků poskytovaných soukromým zřizovatelem, z vlastních příjmů, peněžitých darů atd.[11] Financování škol je upraveno zejména ve školském zákoně a v zákoně č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o poskytování dotací“).

Činnosti, které jsou financovány ze státního rozpočtu blíže, uvádí § 160 školského zákona. Na tomto místě je důležité zmínit, že veřejné školy disponují finančními prostředky poskytovanými ze státního roz­počtu na výdaje vyplývající z pracovněprávních vztahů mezi zaměstnanci a příslušnou právnickou osobou vykonávající činnost dané školy.[12] Školský zákon v tomto ohledu nerozlišuje, zda se jedná o zaměstnance, kteří jsou pedagogickými pracovníky nepedagogické zaměstnance.[13]

Finanční prostředky ze státního rozpočtu jsou poskytovány i soukromé škole. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy finanční prostředky státního rozpočtu vyčleněné na činnost soukromých škol nejprve poskytne formou dotace krajskému úřadu do rozpočtu kraje.[14] Krajský úřad poté dotaci ze státního rozpočtu poskytuje daným právnickým osobám (soukromým školám), pokud uzavřou smlouvu s krajským úřadem podle tohoto zákona (srov. § 1 odst. 1 zákona o poskytování dotací). Podle ustanovení 1 odst. 2 stejného předpisu se dotace poskytuje k financování neinvestičních výdajů souvisejících s výchovou a vzděláváním ve školách a se školskými službami a s běžným provozem školy a školského zařízení[15]. Je tedy patrné, že tyto dotace ze státního rozpočtu se použijí i na mzdy zaměstnanců soukromé školy.

IV. Dotaz na plat či mzdu zaměstnance ve školství ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu

V případě dotazu na plat či mzdu zaměstnance ve školství se dostávají do konfliktu v podstatě dvě práva, a to právo na ochranu soukromí (čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod – dále jen „Listina“) a práva na poskytnutí informace (čl. 17 Listiny).

Zaměstnanci ve školství jsou (jak plyne z výše uvedeného textu) příjemci veřejných prostředků ve smyslu § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím. Na zákonné úrovni jsou tak důležitá ustanovení §§ 8a, 8b a 10 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“.[16]

Problém kolize výše uvedených práv u příjemců veřejných prostředků řešil Nejvyšší správní soud v několika svých rozhodnutích, přičemž jeho rozhodnutí vykazovala v podstatě dva základní myšlenkové směry. První z nich je, že pokud je poskytována informace dle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím, je možnost tuto informaci neposkytnout omezena jen na případy uvedené v ustanovení § 8b odst. 2 zmíněného zákona a že test proporcionality (v obecné rovině) mezi právem na informace a právem na ochranu soukromí u příjemců veřejných prostředků učinil již zákonodárce, a to ve prospěch práva na informace. U příjemců veřejných prostředků dle této názorové linie tedy není prostor pro individuální uvážení, a pokud se nejedná o zákonem aprobovanou výjimku, informaci je třeba poskytnout.[17]

Druhým názorovým proudem je, že test proporcionality zákonodárce neprovedl na obecné (abstraktní) rovině, a že v každém jednotlivém případě by měl subjekt poskytující informaci provést test proporcionality mezi právem na informace a právem na ochranu soukromí.[18]

Sjednocující názor Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozsudku rozšířeného senátu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 8 As 55/2012, ve kterém se zabýval objektivním smyslem a účelem § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím[19], preventivním účinkem tohoto ustanovení[20] a dalšími argumenty, jako např. závist[21] zaměstnancům placených z veřejných prostředků či jejich možná difamace, a dospěl k závěru, že informaci je nutno poskytnout. Pouze „pokud by se v jednotlivých případech ukázalo, že žádosti o informace o platech poskytovaných z veřejných prostředků, jimž by jinak bylo důvodu vyhovět, mají za cíl poškodit legitimní zájmy těch, o jejichž platech má být informováno (např. je šikanovat, vydírat, vyprovokovat vůči nim nenávist apod.), lze právo na informace za striktně vymezených podmínek odepřít na základě principu zákazu zneužití práva“. Dále Nejvyšší správní soud formuloval závěr, že povinné subjekty podle [22] Odepření poskytnutí informace o platech těchto osob, v případě, že jsou placeny z veřejných prostředků, připadá do úvahy jen u osoby vykonávající u povinného subjektu činnosti pomocné nebo servisní povahy (např. údržba, úklid, závodní stravování).[23]

V. Poskytování informace o výši platu zaměstnanců ve školství

Je jasné, že jednotlivec má právo a má mít možnost se podílet na kontrole hospodaření veřejné moci tím, že se informuje, jakým způsobem vynakládá veřejná moc prostředky. Je ovšem taky nutno rozlišovat mezi jednotlivými zaměstnanci, resp. mezi dotazy na platy jednotlivých zaměstnanců.

V oblasti školství je tedy v tomto ohledu zaměstnance rozdělit, jak bylo uvedeno výše, do tří skupin, na nepedagogické pracovníky, pedagogické pracovníky a ředitele školy.

Ředitel školy je osobou, která rozhoduje o právech a povinnostech[24] v oblasti státní správy, a bude tedy potřeba informaci zveřejnit. Informaci zveřejní buď zřizovatel, jelikož řediteli veřejné školy určuje (jakožto vedoucímu zaměstnanci, který je statutár­ním orgánem, podle ustanovení § 122 odst. 3 zákoníku práce) plat orgán, který ho na pracovní místo ustanovil a s ředitelem soukromé školy sjednává mzdu nebo mu ji určuje ten, kdo ho na pracovní místo ustanovil, nebo sama právnická osoba vykonávající činnost školy, a to podle adresáta žádosti o zveřejnění informace.

Podle názoru autora ovšem bude nutno zkoumat, zda dotaz na informaci ohledně platu ředitele školy nepředstavuje zneužití práva ze strany tazatele, tedy zda takový dotaz nemá například šikanózní charakter. Pokud tedy dotaz na plat ředitele bude adresován zřizovateli dané školy, bude muset zřizovatel ředitele kontaktovat a poskytnout mu prostor, aby se k dané žádosti vyjádřil a uplatnil případné argumenty. Tento postup a tato povinnost se podávají z ustanovení § 20 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím ve spojení se základními zásadami činností správních orgánů.[25] Pokud ředitel školy nesdělí žádný významný argument, pro který by mělo být poskytnutí informace odepřeno, zřizovatel informaci poskytne. Pokud by ovšem z vyjádření ředitele vyšly najevo důvody, pro které by bylo možno informaci neposkytnout, zřizovatel vydá rozhodnutí, ve kterém ovšem toto neposkytnutí náležitě odůvodní. V případě, že žádost o poskytnutí bude adresována právnické osobě vykonávající činnost školy, bude postup stejný, ovšem s odlišnostmi plynoucími z postavení ředitele školy (tedy v podstatě ředitel školy výši svého platu zveřejní, ledaže by existoval důvod pro odmítnutí poskytnutí informace, a v takovém případě to náležitě odůvodní).

V případě „prostých“ pedagogických pracovníků je rovněž vycházet z toho, že jsou placeni (z větší či menší části) z veřejných zdrojů a tedy i zde by mělo být východisko, že by se informace o jejich platu měla zásadně poskytnout. Autor se ovšem domnívá, že zde bude více na místě provést test proporcionality vždy ad hoc a důsledně poměřit, který zájem v konkrétním případě převažuje – jestli zájem na zpřístupnění údaje či zájem na ochranu osobního údaje zaměstnance[26]. Povinný subjekt (zde škola jednající svým ředitelem) bude vždy muset dát zaměstnanci, o jehož platu má být informace poskytnuta, prostor, aby se k dotazu vyjádřil a případně vznesl argumenty, proč by výše platu neměla být zveřejněna.

V případě dotazu na plat nepedagogického pracovníka bude pravděpodobně potřeba být ještě ostražitější a ještě přísněji poměřovat zájem na zpřístupnění údaje se zájmem na ochranu osobního údaje tohoto pracovníka. Navíc nelze opomenout, že většina nepedagogických pracovníků vykonává „činnosti pomocné nebo servisní povahy“, u kterých lze, dle výše uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu, uvažovat o odepření poskytnutí informace.

VI. Závěr

I v oblasti školství je potřeba informaci o platu (či mzdě) zásadně poskytovat. Zaměstnanci ve školství jsou ve větší či menší míře placeni z veřejných zdrojů a je důležité, aby veřejnost měla možnost kontroly hospodaření s veřejnými prostředky, ale přeneseně i též morální úrovně těch, kdož vzdělávají jejich děti. Jinak je potřeba přistupovat k žádosti o zveřejnění informace o platu ředitele školy a jinak k žádosti o zveřejnění „běžných“ pracovníků – ať už pedagogických či nepedagogických. Ve druhém případě bude totiž potřeba ve zvýšené míře a pečlivěji poměřit zájem na zpřístupnění údaje o platu takového zaměstnance se zájmem na ochranu osobního údaje tohoto pracovníka.