Nelegální zaměstnávání

Illegal employment

JUDr. Jana Mervartová*

Annotation

The Labour Code regulates the definition of dependent work since 2007, which can be exercised only in an employment relationship. The amendment to the Labour Code provides characteristic elements of dependent work and other elements means as the conditions under which the dependent work is carried.

The amendment of the Employment Act changes the definition of illegal work. Illegal work is dependent work which a natural person performs outside the employment relationship or which a foreigner performs contrary to his work permit or without permit.

Since 2012 there has been an increase of sanctions for illegal work which is entitled to award work inspection. Employer has obligation to have documents for control purposes, which are able to prove work is legal, directly at the workplace.

The aim of inspection is to reduce illegal employment of citizens of the Czech Republic and foreigners too. Illegal labour has adverse economic impacts on the state budget considering (in respect of) deductions of social security, health insurance and income taxes.

Úvod

Novela zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2012 upravila definici závislé práce, která může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu. Současně zákon o zaměstnanosti upravil definici nelegální práce. Takzvaný ‚švarcsystém‘ je považován za výkon nelegální práce stejně jako práce ‚na černo‘, tj. bez smlouvy. Byly zvýšeny sazby pokut za nelegální práci a to jak pro fyzické, tak i pro právnické osoby. Finanční úřady taktéž mohou doměřit daň v případě zastřeného pracovněprávního vztahu.

I. Závislá práce

Znaky závislé práce jsou s účinností od 1. 1. 2012 jsou vymezeny takto:[1]

  • práce vykonávaná ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance. Hlavním kritériem závislé práce je nadřízenost zaměstnavatele, který je oprávněn kontrolovat, co zaměstnanec dělá, případně jakým způsobem práci vykonává. Sjednání pracovněprávního vztahu zavazuje zaměstnance konat práci ve stanoveném rozsahu v zájmu zaměstnavatele.
  • práce jménem zaměstnavatele. Práce je konána ve prospěch zaměstnavatele, který vznikne činností zaměstnance. Zaměstnavatel vykonává práce svým jménem a na svůj účet, má práva k dílu zaměstnance, který jej vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu.[2]
  • práce podle pokynů zaměstnavatele. Jedná se o způsob, jakým zaměstnavatel realizuje nadřazenost. Zaměstnanec dostává příkazy osobně nebo prostřednictvím elektronických zařízení, je seznamován pokynem zaměstnavatele s pracovním úkolem, kterého má být dosaženo.
  • osobní výkon práce zaměstnancem. Zaměstnanec je povinen konat práce osobně a při jejich výkonu se nemůže nechat zastoupit jinou osobou.

Dále jsou stanoveny podmínky výkonu závislé práce. Jedná se o práci, která je vykonávaná:[3]

  • za mzdu, plat nebo odměnu. Právo zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci je považováno za významné sociální právo[4]. Pokud není vyplácena, zaměstnavatel porušuje ustanovení zákoníku práce. Otazníkem zůstává, zda by neměla být úplatnost podstatným znakem a ne pouze podmínkou.
  • na náklady a odpovědnost zaměstnavatele. Práce zaměstnance je konána na účet zaměstnavatele. Zaměstnavatel nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce, a proto není zaměstnanec povinen finančně se podílet na riziku podnikání zaměstnavatele. Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce (např. cestovní náhrady). Zaměstnanci neodpovídají při výkonu činnosti jiným osobám, i když jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není dotčena, ale je odlišná od odpovědnosti občanskoprávní. Za způsobenou škodu odpovídá poškozenému přímo zaměstnavatel.
  • v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, případně na dohodnutém místě. Na pracovní době se lze dohodnout. Koná-li zaměstnanec práci v jiném dohodnutém místě a většinou v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, nejedná se o klasickou podřízenost zaměstnance[5]. Pracovištěm se rozumí místo, kde zaměstnanec plní pracovní úkoly.

Aby se jednalo o závislou práci, musí být naplněny všechny definiční znaky současně Podmínky výkonu práce, dříve zahrnuté pod znaky, dotvářejí pracovněprávní vztah zaměstnavatele a zaměstnance. Závislá práce je obvykle konána dlouhodoběji, ale zákoník práce nedefinuje požadavek soustavnosti. Vzhledem k různorodosti zaměstnání je obtížné aplikovat tato obecná kritéria na všechna zaměstnání, je nutné brát zřetel na okolnosti případu.

II. Nelegální práce

 

Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními pracovními předpisy[6]. Základní pracovněprávní vztahy jsou pracovní poměr a pracovní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nelegální prací je výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Nelegální prací se tak vedle práce ‚na černo‘ (tj. bezesmluvně) stává také ‚švarcsystém‘. Švarcsystém znamená nahrazení klasického pracovněprávního vztahu ve firmě vztahem obchodněprávním mezi dvěma podnikateli. Cizinci ze třetích zemí mohou v České republice práci vykonávat jen na základě povolení o zaměstnání. Není vyloučeno, aby zaměstnavatel uzavřel s občanem nebo se svým zaměstnancem obchodněprávní vztah a to v případě, že určitou činnost bude vykonávat na základě živnostenského oprávnění nebo i bez něj, ale se znaky podnikání. Jestliže však by činnost vykonával jako osoba samostatně výdělečně činná, ale práce by měla znaky závislé činnosti, jednalo by se o zastřený pracovní vztah. Nejvíce odlišuje činnost podnikatelskou od činnosti v pracovněprávním vztahu požadavek samostatnosti, kdy zaměstnavateli o své činnosti rozhoduje samostatně, sám si ji organizuje, není vázán pokyny nadřízených. Podnikatel odpovídá za své závazky celým svým majetkem.

Je možné shodným projevem vůle smluvních stran vzdát se předem určitých práv zaměstnance a vzájemný vztah si upravit v souladu s jejich vůlí. Jestliže práce bude konána nezávisle na nadřízených, zaměstnanec si sám rozvrhne pracovní dobu, lze ji pak provádět jako osoba samostatně výdělečně činná (obchodní zástupci, IT pracovníci a další). Také sportovní kluby mohou uzavírat se sportovci hráčské smlouvy, které nejsou smlouvami pracovními a neřídí se zákoníkem práce, neboť se jedná o nepojmenované smlouvy.[7]

Nemělo by jít o zastírání závislé práce, ale může jít o podnikání. Nelze vyloučit uzavření obchodních vztahů, které nejsou švarcsystémem, protože obsahují jen některé znaky závislé práce. Záleží zejména na obsahu smluv, kdy se bude jednat o jednorázové plnění, ucelené dílo dodané v určitém čase, nebude se řídit pokyny odběratele práce, bude vykonávat činnost vlastním jménem, na vlastní náklady a na vlastní odpovědnost, výkon jeho činnosti nebude probíhat v přesně stanovené pracovní době, na pracovišti určeném zaměstnavatelem.

III. Sankce

Právnická nebo fyzická osoba je povinna mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu a dokladů prokazujících oprávněnost pohybu cizince na území České republiky. Státní úřad inspekce práce vydal metodická pokyn k zajištění jednotného postupu při provádění kontrol nelegálního zaměstnávání, podle kterého kontroloři považují nepředložení dokladů zaměstnavatelem přímo při kontrole na pracovišti za nelegální práci. Dodatečné předložení požadovaných dokladů již hodnocení neovlivní, přestože správní úřad musí správní delikt či přestupek dokázat. Pokud státní inspekce práce zjistí, že fyzická osoba vykonává nebo umožní vykonávat nelegální práci[8], může jí být uložena pokuta až do výše 100.000,- Kč. Právnické osobě z týchž důvodů může být uložena pokuta do 10.000.000,- Kč, nejméně však 250.000,- Kč. Zejména minimální hranice je dosti vysoká.

Navíc hrozí uchazeči o zaměstnání vyřazení z evidence a přestává dostávat podporu v nezaměstnanosti. Neoprávněné zaměstnávání cizinců je také trestným činem[9] a právnické osoby odpovídají podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

Vzhledem k tomu, že zaměstnavatelé většinou uchovávají doklady ústředně na jednom místě, je zcela nevhodné je mít na všech pracovištích, zejména má-li firma více dislokovaných míst určených pro výkon činnosti. Je jasné, že pokud by se mohly doklady ke kontrole předkládat zpětně, dává to sice prostor pro machinace, ale dá se to dokázat např. ohlašovací povinností zaměstnavatele do veřejného zdravotního nebo sociálního pojištění.[10]

Chápu, že zákonná ustanovení mají prospět k řešení stále se rozšiřujícího negativního jevu na trhu práce, ale ve shodě i s ostatními autory pracovního práva si myslím, že by stačilo prokázat tyto skutečnosti následně hodnověrným způsobem.

IV. Daňové aspekty

Závislá práce podle zákoníku práce je vždy též závislou činností pro účely daně,[11] ale naopak pojem závislá činnost ve smyslu zákona o daních z příjmu není totožný s pojmem závislá práce. I když si osoby uzavřou dle soukromého práva legální vztah, příjem se vždy daní podle zákona o daních z příjmu i mimo pracovní právo. O závislou činnost například nepůjde u specializované činnosti vykonávané pouze krátkodobě nebo nesoustavně.[12]

Pro správné uplatňování daňových zákonů je nutné správné posouzení konkrétních vztahů uzavřených mezi osobami samostatně výdělečně činnými a objednatelem a to, zda odměna z tohoto vztahu lze danit jako příjem ze samostatné výdělečné činnosti nebo se jedná o příjem ze závislé činnosti. Správce daně zjišťuje skutečný charakter vztahu a bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu[13] a zkoumá, zda uzavřený soukromoprávní vztah není vztahem závislé činnosti[14]. Většinou půjde o dlouhodobé práce vykonávané na jednom místě pouze pro jednoho zaměstnavatele ve stanovenou pracovní dobu, s přestávkami v práci apod. Pracovněprávní vztah takto zastřený obchodním vztahem umožňuje finančním orgánům, aby zjišťovaly základ daně jinak než z účetnictví zaměstnavatele.[15]

Finanční úřad může překlasifikovat vztah spolupracujících osob na vztah závislé činnosti a doměřit daň z příjmu ze závislé činnosti, kterou by byl zaměstnavatel povinen srážet z poskytnuté odměny. Daňové kontrole je podrobena obchodní společnost, nikoli zaměstnanec.

Je s podivem, že překlasifikací odměny za práci na odměnu zaměstnance neprovádějí orgány správy sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovny. Změna může nastat v případě „jednotného inkasního místa“, kdy jeden správce daně bude kontrolovat i odvod pojistného na veřejnoprávní pojištění.

Závěr

Na základě současné legislativy nemá osoba samostatně výdělečně činná motiv pracovat v pracovněprávním vztahu, když si nemusí platit nemocenské pojištění a může si jako podnikající uplatnit paušální výdaje od 30 do 80 % příjmu. V pracovněprávním vztahu by jejich daň byla vyšší, stejně jako odvody na pojištění. Je pravdou, že osoby samostatně výdělečně činné minimalizují daňovou povinnost a firmy také snižují náklady na zaměstnance, ale jiná situace by zřejmě nastala, až kdyby se upravily daňové paušály pro osoby samostatně výdělečně činné a zároveň by se snížila výše odvodů u zaměstnavatelů. K uzavření pracovněprávního vztahu by mělo dojít především v zájmu osoby. Významná je otázka dobrovolnosti sjednání obchodněprávního vztahu oproti nebrovolnému uzavření, kdy je tento vztah zjevně vnucen. Proč ale vnucovat ochranu živnostníkovi, který ji nechce a má zájem na uzavření obchodního vztahu? Mnohdy jsou tyto osoby odměňováni většími úplatami. Placení menšího pojistného se jim zdá za současného stavu spíše výhodou, nevýhodou bude až jejich nižší důchod.

Osoby samostatně výdělečně činné nedoceňují ochrany dané zákoníkem práce, jako je odpovědnost zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání, nárok na dovolenou, příplatky za práci přesčas, placené překážky v práci, zachování minimální mzdy a jiné. Proto pod tlakem současné vysoké nezaměstnanosti se nebrání uzavřít obchodní vztah.

Dle mého názoru je horší nelegální zaměstnávání bez jakékoli smlouvy. Vzhledem k tomu, že švarcsystém není zcela zakázán, jak tomu bylo do roku 2007, objevují se mezi podnikateli i hlasy, aby se stal normální součástí zákoníku práce.[16] Obávám se, že v současné ekonomické situaci může být výsledkem kontrol inspekce práce spíše zvýšení nezaměstnanosti, na kterém stát prodělá, paradoxně ještě více, než na švarcsystému.

Přikláním se k názoru Nejvyššího správního soudu, že nemusí být nutně uzavřen pracovněprávní vztah, jestliže na jeho uzavření není dán oboustranný zájem a nejedná se o jednoznačně závislou práci a obcházení zákona. V situaci, kdy to není výhodné pro pracovníka ani pro zaměstnavatele, by bylo vhodné možnost volby ponechat.


* JUDr. Jana Mervartová, asistent Ústavu práva a humanitních věd, PEF MENDELU Brno.

[1] § 2 odst. 2 zákoníku práce

[2] ŠTEFKO, M. Pracovní právo v kontextu občanského práva. Praha: Auditorium. 2012, s. 37.

[3]§ 2 odst. 2 zákoníku práce

[4] čl. 28 Listiny základních práv a svobod

[5] § 317 zákoníku práce (domácí pracovníci)

[6] zákon 218/2002 Sb., služební zákon

[7] rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. Afs 16/2011

[8] § 139 odst. 3 písm. c, zákona o zaměstnanosti

[9] § 342 trestního zákona

[10] BUKOVJAN, P., ŠUBRT, B., Nelegální práce a prokazování pracovněprávního vztahu. Práce a mzda. 5/2012, s. 21.

[11] ŠUBRT, B., TREZIOVÁ, D. Závislá práce, nelegální práce a švarcsystém od 1. 1. 2012. Práce a mzda 1/2012, s. 20.

[12] Rozsudek NSS č.j. 2 Afs 62/2004 - 70

[13] § 8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád

[14] § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu

[15] JOUZA, L. Nelegální zaměstnávání. Poradce 1/2013, s. 200.

[16] PRAVEC, J. Švarc systém v nemilosti. Ekonom 28/2011, s. 33.

nahoru