Paternal – An Effective Tool for Support of Children's Care Protection?

Mgr. Tereza Antlová*

Annotation

Paternal is a relatively new concept which is included in the Czech legal system. In practise we do not notice application problems, nevertheless it does not mean that the legislation is perfect and there will not be problems in future.

Because paternal is new concept, the article is focused on definition of what we can imagine by paternal and how this concept should be understood. In the second part of the article there are also the conditions under which paternal can be exercised. There is a mention about condition of receiving benefit during six weeks after childbirth in relation to reasons why paternal was established into the Czech legal system.

In conclusion, the article mentions the institute of motivational paternity leave, which has not yet been enshrined in the law, but which can be next step under the support both parents in childcare.

I. Úvod

Dávka otcovské poporodní péče (dále „otcovská“) je uzákoněna ve většině zemí Evropské unie a celkově tento institut v nějaké podobě nalezneme asi v 80 zemích světa,[1] přičemž Česká republika byla jednou z posledních vyspělých zemí, kde institut otcovské nebyl doposud zakotven,[2]třebaže již v roce 2010 Výbor pro odstranění diskriminace žen na jeho 47. zasedání doporučil České republice, aby v souladu s článkem 4 odst. 1 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen a obecným doporučením Výboru č. 25 zvýšila úsilí v oblasti rovných příležitostí pro muže a ženy na trhu práce a aby za tímto účelem přijala dočasná zvláštní opatření.[3] Mimo to vzrůstaly tendence zapojit otce více do péče o dítě také mezi občany České republiky.[4]

Česká republika se tak od února 2018 zapojila mezi státy, které aktivně podporují otce v zapojení do péče o dítě, avšak zavedená právní úprava je pro pojištěnce jednou z nejméně výhodných, co se do délky otcovské týče. Kratší otcovskou mají v zemích Evropské unie pouze Itálie (jeden den), Nizozemsko a Řecko (dva dny). Týdenní otcovská je pak totožně jako u nás zakotvena také v Chile, Maďarsku a Mexiku. Ve všech těchto zemích však po dobu trvání otcovské náleží náhrada mzdy ve výši 100 %.[5]Průměrná délka otcovské v zemích, které ji mají zakotvenu (včetně České republiky) je dle údajů OECD zhruba necelých 11 týdnů otcovské, přičemž průměrná výše náhrady mzdy se pohybuje zhruba kolem 71, 5 %.

Zatímco tedy v případě výše náhrady mzdy lze říci, že Česká republika relativně splňuje průměr,[6]v oblasti délky otcovské podstatně zaostává. K částečnému prodloužení podpůrčí doby by mohlo dojít na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU (dále „směrnice“).

Směrnice obsahuje návrh na zavedení otcovské dovolené, která by spočívala v individuálním nároku na 10 pracovních dní placených alespoň na úrovni nemocenské.[7]Otcovská dovolená by dle odůvodnění směrnice měla být čerpána v období okolo narození dítěte a jejím účelem je mimo jiné podpora muže k rovnějšímu rozdělení péče o dítě a vytvoření vazby mezi otcem a dítětem.[8]

II. Co je vlastně otcovská

Pojem otcovská, jak již bylo zmíněno, je novým pojmem zavedeným zákonem č. 148/2017 Sb., který je novelou zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Na úvod je proto vhodné definovat, co vlastně otcovská je a také, co není. Toto vymezení má praktické dopady do života každého pojištěnce, který otcovskou pobírá.

Odpověď na první otázku, tedy jaký je charakter otcovské, nalezneme v zákoně č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále „ZNP“), který obsahuje úpravu otcovské v ustanovení § 38a a násl. Z toho, že zákonodárce zakotvil úpravu otcovské právě do ZNP vyplývá, že se jedná o dávku vyplácenou v rámci systému nemocenského pojištění a jako na dávku je také nutno na ni nahlížet. Definice toho, čím otcovská je, by tak v praxi neměla činit potíže.

Opačně tomu však může být v situacích, kdy je nutné uvědomit si, co otcovská není, přičemž pro tento účel je důležitá znalost dalších pojmů, které jsou spojeny s péčí o dítě v době po jeho narození a v jeho raném věku.

Za tyto související pojmy je vzhledem k otcovské možno považovat pojmy mateřská dovolená, rodičovská dovolená, peněžitá pomoc v mateřství a rodičovský příspěvek. Tyto pojmy ovšem bývají v běžném životě zkracovány a hovoří se o nich jednoduše jako o „mateřské“ a „rodičovské“, byť laická veřejnost většinou nerozlišuje ani mezi mateřskou dovolenou a rodičovskou dovolenou a používá zejména výraz „mateřská“. Toto zkracování mohlo být důvodem k tomu, proč se v souvislosti s otcovskou začalo hovořit také o otcovské dovolené, přičemž nutno přiznat, že tento pojem používala i odborná veřejnost. Pojem otcovská dovolená však v našem právním řádu zakotven není a vzhledem k charakteru institutů mateřské a rodičovské dovolené je vysoce zavádějící tento pojem používat.

Mateřskou a rodičovskou dovolenou totiž upravuje zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále „ZP“), nikoliv ZNP, a právě zde je nutno hledat odpověď na otázku, co otcovská není.

Ve svém ustanovení § 191 ZP hovoří o překážkách v práci na straně zaměstnance, přičemž mateřskou a rodičovskou dovolenou zde označuje za důležité osobní překážky v práci. Po dobu trvání těchto překážek je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance na pracovišti,[9] avšak zaměstnanci v rámci těchto překážek v práci nenáleží náhrada mzdy. V případě mateřské dovolené však náleží při splnění zákonných podmínek peněžitá pomoc v mateřství. Mimo to lze v případě, kdy rodič o dítě celodenně pečuje, pobírat rodičovský příspěvek,[10]lze tedy říci, že tyto dvě překážky v práci, resp. výpadky příjmů, ke kterým v důsledku překážky dochází, jsou svým způsobem kompenzovány buď z nemocenského pojištění, anebo ze systému státní sociální podpory.[11]

Ustanovení § 191 ZP však nikde nezmiňuje pojem otcovská dovolená, a contrario lze tudíž usuzovat, že zákonodárce nezamýšlel zavedením otcovské vytvořit také novou osobní překážku v práci na straně zaměstnance.[12] Z toho vyplývá, že otcovská je pouze dávkou systému nemocenského pojištění.

Praktický dopad má tato úprava pro pojištěnce, kteří chtějí dávku otcovské pobírat. Zatímco v případě pobírání peněžité pomoci v mateřství uplatňuje žena vůči zaměstnavateli překážku mateřské dovolené a v případě následné péče o dítě zaměstnanec uplatňuje překážku v podobě rodičovské dovolené, při čerpání otcovské přímý ekvivalent v pracovněprávním vztahu chybí. Zaměstnanec – otec má pak ve své podstatě dvě možnosti. Může využít institutu jiné překážky v práci,[13] anebo nastoupí na rodičovskou dovolenou. Z hlediska vhodnosti je pro zaměstnance příznivější využít překážky v práci v podobě rodičovské dovolené, jelikož v tomto případě se na zaměstnance vztahuje ochranná doba, během níž nelze dát zaměstnanci výpověď.[14]

Rozdíl mezi instituty nemocenského pojištění a instituty pracovněprávních vztahů je nutno si uvědomovat, aby v praxi nevznikaly požadavky na čerpání něčeho, co v právním řádě neexistuje. O samotné otcovské se pak ZP zmiňuje toliko v ustanovení § 192, kde stanoví, že náhrada mzdy nebo platu nepřísluší v období prvních 14 kalendářních dní trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, pokud zaměstnanec v této době čerpá dávku otcovské poporodní péče.[15]

III. Čerpání otcovské

Nárok na otcovskou má pojištěnec pečující o dítě, jehož je otcem, anebo pojištěnec pečující o dítě, které převzal do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, pokud dítě ke dni převzetí do péče nedosáhlo věku 7 let.[16]Stejně jako u dávek nemocenské a peněžité pomoci v mateřství je tato dávka poskytována také osobám samostatně výdělečně činným (dále „OSVČ“), v případě, že splní podmínku účasti na nemocenském pojištění po dobu alespoň 3 měsíců bezprostředně předcházejících dni nástupu na otcovskou.[17]

Otcovská náleží pouze jednou, bez ohledu na to, o kolik narozených dětí pojištěnec pečuje,[18]stejně tak není možné, aby otcovskou čerpalo více oprávněných osob.[19]

Jelikož hlavním účelem otcovské je především podpora osobní péče o dítě,[20] zákon obsahuje také negativní vymezení osob, které, ač jsou otcem dítěte, otcovskou čerpat nemohou. Jedná se o pojištěnce vykonávající pojištěnou činnost ve vazbě, odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené do práce a osoby ve výkonu zabezpečovací detence zařazené do práce.[21]

Výše otcovské činí 70 % denního vyměřovacího základu, tedy stejně jako v případě peněžité pomoci v mateřství. Oproti podpůrčí době v případě peněžité pomoci v mateřství je však podpůrčí doba u otcovské podstatně nižší, činí totiž pouze jeden týden. Není však nutné, aby se jednalo o týden bezprostředně po porodu. Nástup na otcovskou je flexibilní dle potřeb pojištěnce a pojištěnec si jej určuje sám podle svých preferencí. Zákon klade v tomto ohledu pouze jednu podmínku, a to, že je nutné nastoupit na otcovskou během šesti týdnů po porodu dítěte. O této podmínce je pojednáno níže.

Podpůrčí dobu není možné přerušit,[22]a contrario ani se neprodlužuje. V praxi ovšem může nastat situace, že pojištěnec musí v době pobírání otcovské na jeden den do zaměstnání. Za tento den mu pak nenáleží otcovská, ale mzda, popř. plat od zaměstnavatele a otcovská je reálně čerpána pouze šest dní, nikoliv sedm.[23]Zákon totiž stanoví, že otcovská náleží pouze za dny, kdy zaměstnanec neměl jinou výdělečnou činnost.[24]

Třebaže ustanovení o otcovské jsou účinná od 1. 2. 2018, vznikl na ni nárok i pojištěncům, kterým se dítě narodilo v době šesti týdnů před účinností daných ustanovení. V tom případě však bylo nutno začít čerpat otcovskou v podstatě ihned[25] a tito pojištěnci byli omezeni v možnosti výběru dne nástupu na otcovskou.

IV. Smysl a účel otcovské ve vztahu k době nástupu na otcovskou

Důvodem zavedení otcovské byla zejména snaha o podporu otců v možnosti zapojit se více do péče o dítě a skrze tuto péči si vytvořit s dítětem hluboký vztah. O vytvoření pevného pouta mezi otcem a dítětem hned v raných týdnech po porodu hovoří i důvodová zpráva k zákonu č. 148/2017 Sb., přičemž časový aspekt – rané období života dítěte – je několikrát zdůrazněn.[26] Tento časový aspekt vyjádřený v podmínce nastoupení na otcovskou do šesti týdnů po narození dítěte, však vnímám jako vysoce problematický.

Daná vymezená doba je s ohledem na délku podpůrčí doby příliš krátká a nezohledňuje situace, které mohou při porodu nebo v souvislosti s ním nastat. Ač je z důvodové zprávy patrné, že zákonodárce se touto podmínkou zabýval a snažil se v rámci právní úpravy zohlednit smysl a účel zavedení otcovské, nedomnívám se, že by byl v této snaze úspěšný.

V důvodové zprávě je jako cíl zavedení otcovské uvedeno vytvoření pozitivní vazby mezi dítětem a otcem dítěte.[27]Vhodnost omezení možnosti nástupu na otcovskou na dobu šesti týdnů po porodu dítěte pak zákonodárce spatřuje v tom, že po skončení šesti týdnů po porodu se již otec může v péči o dítě vystřídat s matkou při pobírání peněžité pomoci v mateřství a nastoupit na rodičovskou dovolenou. Zákon sice toto skutečně umožňuje, je nutné si však uvědomit, že péče matky v prvních letech života dítěte bývá hůře přirozeně zastupitelná než role otce, zejména s ohledem na biologické předpoklady, kdy je to matka, která např. zajišťuje přirozenou výživu dítěte. Jak vyplývá také z průzkumu Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „MPSV“), roli matky v prvním roce života dítěte považuje za nezastupitelnou 78 % dotázaných respondentů, ve druhém roce života pak 56 % respondentů.[28]Je tedy patrné, že v praxi příliš k reálnému střídání rodičů v péči o dítě nedochází. Argumentace zákonodárce, proč postačuje šestitýdenní doba pro nástup na otcovskou tak sice může být v souladu s právem, avšak nekoresponduje příliš se skutečným stavem. A právní úprava odtržená od reality nemůže být z podstaty věci považována za účinnou.

Zákonodárce dále v důvodové zprávě uvedl, že smyslem zavedení otcovské je posilování rodinných vazeb a vyšší míra zapojení otce do péče o novorozené dítě. Z tohoto důvodu zákonodárce uvádí, že je vhodné, aby otec mohl nastoupit na otcovskou také v době, kdy je dítě anebo jeho matka umístěno ze zdravotních důvodů ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče.[29]

Je nepochybné, že kontakt dítěte s rodiči je velice důležitý i v případě, že je nutné dítě ze zdravotních důvodů hospitalizovat. Dojde-li však k hospitalizaci ihned po porodu, kdy je pro záchranu života dítěte nezbytné umístit jej např. do inkubátoru nebo se dítě musí podrobit okamžité operaci, je v těchto chvílích rodičovská péče o dítě značně omezena a tím dochází také ke ztížení možnosti navázat s dítětem pevné pouto. Při hospitalizaci je dítě svěřeno do péče odbornému zdravotnímu personálu a role rodičů je zde chtě nechtě spíše podpůrná. Plná péče o dítě přichází pak až ve chvíli propuštění ze zdravotnického zařízení.

Bez nutnosti větších analýz lze tvrdit, že péče o dítě a navazování pevných vazeb v době, kdy je dítě plně v domácí péči rodičů, je zcela odlišné od situací, kdy je dítě umístěno ve zdravotnickém zařízení. Z hlediska principu rovnosti přístupu k čerpání otcovské se tak rodiče hospitalizovaného dítěte dostávají do nevýhodnějšího postavení než rodiče dítěte, které hospitalizaci nevyžaduje. Zákon, který by měl tuto nerovnost zmírňovat, ji však svou úpravou spíše prohlubuje, když všem pojištěncům bez rozdílu přikazuje nastoupit na otcovskou v době šesti týdnů po porodu dítěte.

Podmínka nastoupení otcovské do šesti týdnů po porodu se tak jeví jako v rozporu se smyslem zákona. Právní úprava otcovské, pokud chce skutečně směřovat k podpoře péče o dítě a matku,[30] by měla být flexibilnější ve vztahu k různým situacím, které mohou nastat. Domnívám se, že vhodnější by bylo nevázat časovou podmínku nástupu na otcovskou na porod dítěte, ale na propuštění do domácí péče. Takto uvedená podmínka by byla s to reagovat na vícero životních situací, činila by ustanovení flexibilnějším a lépe by korespondovala se smyslem otcovské.

V. Motivační otcovská dovolená

Vzhledem k výše uvedenému by bez povšimnutí neměla zůstat skutečnost, že MPSV si v rámci zavedení otcovské nechalo vypracovat výzkum zabývající se otázkou zájmu rodičů o motivační otcovskou dovolenou (dále „MOD“).[31] MOD byla pro účely výzkumných otázek definována tak, že by se jednalo o poskytnutí volna za účelem péče o dítě do jeho čtyř let věku. Smyslem MOD by bylo umožnit rodičům střídání během péče o dítě, což by podpořilo vytvoření pevného pouta mezi dítětem a oběma rodiči.

Otázky v průzkumu byly uváděny sdělením, že MPSV zvažuje, mimo zavedení týdenní otcovské, zavést také možnost čerpat volno v podobě MOD, a to v rozsahu dvou až tří měsíců. Dané volno by náleželo otcům, popř. matkám, kteří se z důvodu celodenní péče o dítě rozhodli přerušit výdělečnou činnost. Za tuto MOD by otci nebo matce náležela náhrada mzdy a bylo by možno ji čerpat kdykoliv v době od šesti týdnů věku až do čtyř let věku dítěte.[32]

V rámci výzkumu bylo respondentům dále sděleno, že možný rozsah MOD by se pohyboval v rozmezí dvou až tří měsíců a respondenti byli tázáni, zda by MOD využili a v jakém rozsahu.[33] O MOD projevily zájem čtyři pětiny dotazovaných, přičemž zhruba třetina z nich se klonila ke dvouměsíční délce.[34]

Pokud by MOD byla zakotvena do právního řádu, byla by podmínka nastoupení otcovské do šesti týdnů po porodu dítěte pochopitelná. Navázání pevných vazeb s dítětem v raných chvílích jeho života by bylo zajištěno možností čerpat otcovskou v rozsahu jednoho týdne v období do šesti týdnů od narození dítěte. Možnost plně celodenně pečovat o dítě po jeho propuštění do domácí péče by pak byla zajištěna možností čerpání MOD.

V případě této úpravy by zde byla jasná kontinuita otcovské jako dávky a otcovské dovolené, kdy prvně jmenovanou lze čerpat do šesti týdnů věku dítěte a druhou od šestého týdne věku dítěte. Smysl podpory péče o dítě a navázání vztahu s dítětem by tak byl lépe naplněn, a to zejména v případech, kdy je dítě po porodu hospitalizováno ve zdravotnickém zařízení.

VI. Závěr

Zavedením otcovské se Česká republika zařadila mezi většinu vyspělých států, avšak v provedení zákonné úpravy stále zůstáváme na půli cesty. Nejenže délka podpůrčí doby je jedna z nejkratších, zároveň je smysl zavedení otcovské popírán zakotvením podmínky nastoupení na otcovskou do šesti týdnů po porodu dítěte, aniž by byly brány v potaz situace, které bezprostřední péči rodičů o dítě neumožňují. Jednou z možných variant, jak tuto podmínku zmírnit, je výše uvedené navázání doby nástupu na otcovskou na propuštění dítěte ze zdravotnického zařízení, anebo zavedení institutu MOD, kterou by bylo možno nastoupit po uplynutí šesti týdnů po porodu. Nutno podotknout, že výše nastíněné varianty nejsou jediné a zákonodárci se nabízí i řada dalších možností, jak podpořit oba rodiče v péči o dítě. Podstatné však je, aby se zákonodárce nespokojil s pouhou formální podporou, ale usiloval o skutečnou a účinnou podporu rodičů při péči o dítě.