Česká důchodová reforma

Czech pension reform

Mgr. Jakub Halíř*

Annotation

The article reacts to the talk on International Scientific Conference Labour Law 2016 held in Třešť since 12th October to 14th October 2016, which dealt with Czech pension reform. The main attention is focused on Expert Committee on Pension Reform, their mission and composition. It also describes basics of pension system in the Czech Republic and an assessment of the current legal regulations, especially related to pensionable age and amount of benefits. In conclusion there is proposed amendments associated with negative demographic trends and fiscal situation of state budget.

I. Důchodový systém v České republice

Důchodové pojištění je spolu s nemocenským a zdravotním pojištěním součástí pojistného systému sociálního zabezpečení v České republice. Základním právním předpisem je zákon o důchodovém pojištění. Ze základního důchodového pojištění se poskytuje starobní, invalidní, vdovský a vdovecký, a sirotčí důchod. Důchod se skládá ze základní výměry, která je stanovena pevnou částkou a procentní výměry. Důchodový věk je stanoven zákonem podle roku narození.

Důchodové pojištění je poměrně starý zabezpečovací institut, který spadá do oblasti sociální politiky státu a práva sociálního zabezpečení. Náznaky důchodových dávek lze nalézt již u cechovní samosprávy, při zajištění vdov po vojácích, zabezpečení vojenských invalidů nebo např. zajištění pracovníků u královského dvora. Nicméně základem pro normativní úpravu jsou penzijní normály Josefa II. a Taafeho reformy. Startovacím můstkem pro současnou právní úpravu byl zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří z roku 1924, poté důchodové pojištění procházelo a prochází neustálou proměnou. V období let 1948 až 1995 prošlo důchodové pojištění řadou změn. Rychle se měnily právní předpisy. Platné právní předpisy byly často měněny.

Od počátku 90. let minulého století lze zaznamenat pokles výše dávek důchodového pojištění ve vztahu k průměrné mzdě. V roce 2016 činí dle statistik České správy sociálního zabezpečení průměrná výše starobního důchodu 11 400,- Kč, naproti tomu průměrná hrubá mzda za 2. čtvrtletí roku 2016 dle Českého statistického úřadu činí 27 297,‑ Kč. Obdobně díky redukčním hranicím dochází ke stírání závislosti příspěvků do důchodového systému s vyplácenou dávkou. Díky této skutečnosti lze vypozorovat, že výše vyplácených dávek důchodového pojištění je mnohem vyrovnanější oproti rozdílnostem ve výši pobírané mzdy či platu. V evropském porovnání lze uvést, že tento systém je v zásadě značně solidárnější, než je evropský průměr. Naproti tomu je ve vztahu k hrubému domácímu produktu vynakládáno v České republice v rámci evropského srovnání méně finančních prostředků.

Jednou z úvah o modernizaci důchodového systému v České republice bylo vedle povinného pojištění zavést další možnosti připojištění pro případ stáří. V roce 2013 byl vedle státního důchodu zaveden tzv. II. důchodový pilíř, který umožňoval důchodové spoření v penzijních fondech podle tří možných strategií. Tento pilíř byl založen na dobrovolné účasti, ale po vstupu již nebylo možné z něj vystoupit. Spoření představovalo 3% z hrubé mzdy, které odváděl zaměstnavatel, a 2% z hrubé mzdy, které si pojištěnec odváděl samostatně. Vstup do II. penzijního pilíře měl dopad i na odvody pojistného v I. penzijním pilíři. Pokud se pojištěnec účastnil penzijního spoření, činil odvod pojistného do povinného důchodového systému 25% hrubé mzdy oproti běžným 28%. Tento pilíř byl účinností zákona č. 376/2015 Sb., o ukončení důchodového spoření v roce 2016 zrušen a příspěvky z tohoto systému byly buď převedeny do I. pilíře s tím, že tím pojištěnec v budoucnu získá vyšší procentní výměru starobního důchodu, nebo byly vyplaceny účastníkovi penzijního spoření.

V souvislosti se zavedením II. penzijního pilíře došlo i k transformaci dřívějšího penzijního připojištění, které se změnilo na doplňkové penzijní spoření, které lze kdykoliv zahájit a ukončit s tím, že lze spořit libovolnou částku a stát vyplácí státní příspěvek. K tomuto III. penzijnímu pilíři lze uvést, že se jedná v současné době o doplňkovou možnost, které se účastní poměrně málo obyvatel, kteří navíc spoří nízkou částku. Zabezpečení ve stáří je z 95% zajištěno I. povinným penzijním pilířem.

II. Kritika současného důchodového systému

Současná právní úprava důchodového pojištění neodpovídá potřebám moderní společnosti a v jistých okolnostech popírá zásadu právní jistoty, a to zejména s ohledem na možnost informovanosti o výši své budoucí renty. Důchodová komise uvádí mj. i nedostatečnost aplikovaného sociálně-vědního výzkumu, který by pomohl zákonodárcům k ideálnímu nastavení důchodového systému podle potřeb společnosti. S tím úzce souvisí i nedostatečná sociální gramotnost občanů a jejich vazba na sociální dávky jako jediné možné řešení jejich ekonomické a životní situace. S tím jde ruku v ruce i mediální zjednodušení, zkratky a další desinformace ze strany medií.

V poslední době Česká správa sociálního zabezpečení spouští nové služby jako je ePortál, eNeschopenka či ePodání. Tyto internetové aplikace jsou značným přínosem pro informace chtivé občany. Nicméně je dobré si klást otázku, proč jsou spouštěny až nyní, v roce 2016? Domnívám se, že to je způsobeno příliš rigidní právní úpravou a tím pádem svázaností úředníků správ sociálního zabezpečení. Proto lze hovořit o zastaralosti informačních systému důchodové pojištění a nedostupnost některých informací. Přes všechny výdobytky moderních technologií, čipů v občanských průkazech apod. je přihlášení do ePortálu České správy sociálního zabezpečení podmíněno držením datové schránky.

Již byla uvedena zmínka o nedostupnosti informací o budoucích důchodových nárocích. Pojištěnec v době, kdy je z jeho příjmu odváděno pojistné, nemá prakticky šanci odhadnout výši své budoucí dávky. Sice zná obecný výpočet, nicméně již nemá možnost zjistit, jakým způsobem bude docházet k valorizaci penzí, stanovení koeficientů apod. Samotná správa sociálního zabezpečení získává řadu relevantních dat až poté, co si občan požádá o přiznání důchodu.

III. Důchodové komise

V každém sociálně smýšlejícím státě jsou vypláceny dávky spojené se stářím či invaliditou. Otázkou však zůstává právní úprava a nastavení takového důchodového systému. Jednou nastavený důchodový systém však nelze aplikovat do nekonečna. Proto nejenom kvůli demografickému a ekonomickému vývoji společnosti byla v České republice ustanovena řada důchodovou komisí, které měly zhodnotit stav českého důchodového systému a připravit návrh důchodové reformy v České republice. Demografický vývoj je jednoznačný. Dle dat Českého statistického úřadu vyplývá, že populace v produktivním věku bude postupně klesat a populace ve věku 65+let bude naopak násobně růst.

Novodobé odborné důchodové komise začali svou činnost v roce 2004 a jednalo se o tzv. Bezděkovy komise, do které nominovaly politické strany své experty na důchody. Svou činnost vykonávala do roku 2010. Poté jejich činnost převzala Národní ekonomická rada vlády známá pod zkratkou NERV. V této radě nebyla zastoupena politická reprezentace a jednala zejména o ekonomických oblastech. V následujících letech se o dávkách důchodového pojištění jednalo již v expertní skupině vlády, které se účastnili zástupci vládní koalice ČSSD a nejsilnějších opozičních stran. V roce 2014 nastoupila již současná Odborná komise pro důchodovou reformu. Odborná komise pro důchodovou reformu je složena nejen z právníků, ale i ze sociologů, stejně tak z politických zástupců, zájmových sdružení, profesních organizací a dalších přizvaných odborníků. Aktuální důchodové komisi předsedá Prof. PhDr. Martin Potůček, CSc. MSc. Důchodová komise pracuje v několika pracovních týmech, které se věnují mj. ukončení II. důchodového pilíře a nastavení parametrů III. pilíře, dále věkem odchodu do důchodu a valorizací důchodů, v neposlední řadě zásluhovostí a celkovou systémovou analýzou dosavadního systému.

Cílem této komise je změna důchodového systému, která by měla vést k přiměřeným a důstojným důchodům, k posílení princip zásluhovosti a narovnání transferu mezi rodinou a společností. Přičemž zásluhovost zkoumá ze dvou základních pohledů. Tradiční koncept zásluhovosti je založen od finančních příspěvků aktivních osob, naproti tomu širší pojetí zásluhovosti ji vnímá v ohledu na předpokladu rodin vydělávajících a do systému přispívajících rodičů, kteří mají děti a starají se o ně. Ti následně v produktivním věku, hradí příspěvky na důchody stávajícím penzistům. Až se v důchodu ocitnou sami, očekávají, že jim budou na důchody platit ti, kteří v mezidobí dospějí a budou vydělávat. Druhý širší koncept zásluhovosti je aplikován v České republice, proto je si nutné uvědomit, že uvedená očekávání se nemusí naplnit, a proto může docházet k negativnímu rozdílu mezi příjmy a výdaji důchodového pojištění.

S přihlédnutím k dosavadním zkušenostem se v komisi předpokládá dobrá vůle a ochota všech zúčastněných vést otevřený a kompetentní dialog. Jednání komise nejsou veřejná, nicméně Odborná komise pro důchodovou reformu se snaží o maximální transparentnost, a proto zveřejňuje na svých webových stránkách řadu informací včetně zápisů z jednání komise. Díky tomu může každý občan snadno a rychle získat informace o dění v této komisi.

IV. Možnosti pro budoucnost

Jednou z otázek, na kterou by měla být stanovena odpověď, je, zda důchodový systém bude realizován čistě na pojistném systému či na bázi sociálního zabezpečení. V současné době se domnívám, že český důchodový systém se nachází někde mezi těmito principy. Sice je hrazeno pojistné, které je ovšem bez účelového určení a také nalezneme řadu zabezpečovacích institutů, jako je náhradní doba pojištění apod. Pokud nebude v této primární otázce jasno, nelze dle mého názoru vést důchodovou reformu k jednoznačnému cíli.

Díky tomu, že neexistuje pojistný důchodový fond či účet, tak je v případu nedostatků finančních prostředků na hrazení dávek použito jiných zdrojů ze státního rozpočtu, jako jsou např. výnosy z daně z přidané hodnoty. Naproti tomu je nemocenské pojištění v zásadě dlouhodobě ziskové. Lze tedy konstatovat, že v současné době, kdy je pojistné na sociální zabezpečení součástí státního rozpočet, tak vláda odčerpává ze sociálního pojištění přebytky a v případě potřeby kryje jeho ztráty. V této souvislosti by mohlo být řešením realizace individuálních kont pojištěnců. Díky digitalizaci dat u České správy sociálního pojištění došlo k vytvoření elektronické evidenci dob pojištění a dosažených výdělků. Pro spravedlivější poskytování dávek důchodového pojištění by tyto konta mohla posloužit k vytvoření důchodových kont jednotlivých pojištěnců. Znamenalo by to financování dávek na individuálním základu podle systému fondového financování. Každopádně lze uvést, že současný systém průběžného financování je ve stanovených podmínkách neudržitelný. Přes všechny své výhody se začíná průběžný způsob financování přehřívat kvůli jeho závislosti na demografickém vývoji, který je v současné době negativní. Tento negativní trend může zvrátit zvýšení porodnosti, což bude ale nelehký úkol, neboť v posledních letech se setkáváme s vymíráním české populace. Nárůst obyvatel je dle statistik České statistického úřadu uskutečňován díky přistěhovalcům.

Další myšlenka budoucí právní úpravy souvisí do jisté míry s již uvedeným principem zásluhovosti a dopadem výchovy dětí na budoucí výši dávky důchodového pojištění. Nyní je již v legislativním procesu možnost určité diferenciace hrazení pojistného na sociální pojištění v závislosti na počtu vyživovaných dětí, kdy může dojít k navýšení zásluhové části důchodu za každé dítě, nebo snížení pojistného v případě výchovy dětí. Nicméně zákonodárci uvažují i opačným směrem tedy, že by naopak rodiny, které nevychovávají děti, hradili zvýšené pojistné, což ale může negativně dopadat na mladé rodiny, či rodiče, které děti mít nemohou.

Problémem dosavadních důchodových reforem je absence celospolečenského konsensu. Lze říci, že ten byl nalezen pouze v případě zavedení III. důchodového pilíře. Ostatním reformám chyběla buď trvalost, jako u zavedení II. pilíře, nebo se jednalo pouze o strukturální, parametrické změny. Chybí tedy zásadní strukturální změny.

V rámci revize důchodového systému se jeví jako nejméně udržitelný nekonečně prodlužovaný důchodový věk. U ročníků narozených po roce 1977 se důchodový věk stanoví tak, že se k věku 67 let přičte takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977. Nejen, že je Česká republika jediným státem s touto úpravou, ale věk pro nově narozené občany již neodpovídá medicínské ani společenské realitě. Jsem si vědom posunu v medicíně a díky tomu lepšímu zdravotnímu stavu penzistů. Nicméně jsem názoru, že by měl být důchodový věk stanoven rozumně, aby osoba, která dlouhodobě přispívala do důchodového systému, využila pobírání dávek důchodového pojištění ve zdraví a pohodě. Proto se mi zdá jako ideální strop důchodového věku 65let. Tento důchodový věk je i průměrným věkem odchodu do starobního důchodu ve státech Evropské unie a OECD. Proti pozdějšímu odchodu do důchodu hovoří i množství žádostí o předčasný odchod do důchodu. Stejně tak dochází k situaci, kdy občan ve starším věku opouští pracovní trh práce a je odkázán na sociální dávky, neboť nesplňuje podmínky pobírání starobního důchodu. Tím dochází k rozporu mezi skutečným věkem odchodu do důchodu a stanoveným důchodovým věkem.

Naproti tomu, pokud bude občan tolik vitální i po stanoveném důchodovém věku, nesmí mu být bráněno ve vykonávání pracovní činnosti. Pokud využijeme jednoduchého příkladu, tak pokud bychom přistoupili na premisu odchodu do starobního důchodu ve věku 70let a chtěli udržet průměrnou dobu pobírání starobního důchodu 23let, tak by se takový občan musel dožít 93let, což není zrovna obvyklý věk. Jsem toho názoru, že pokud občan přispíval během své ekonomické aktivity do systému důchodového pojištění 40let, je 20let, tedy polovina jeho aktivní finanční aktivity adekvátní. Rozhodně by důchodový věk a výše dávky neměly vést k situaci, že budeme pracovat až do smrti.

Při zohlednění sladění soukromého a pracovního života byla již uvedena myšlenka diferenciace pojistného s ohledem na počet vychovaných dětí. S tím úzce souvisí i skutečnost, že o děti většinou pečuje matka a otec pokračuje v pracovní aktivitě a pracovně zajišťuje rodinu. V tom ohledu lze uvažovat např. o sdílení vyměřovacích základů důchodového pojištění manželů, čímž by došlo k určitému zrovnoprávnění manželů v oblasti sociální pojištění. Přestože je tento institut obecně chápan kladně, při jeho úpravě nesmí být zapomenuto na všechny aspekty rodinného života, včetně případného rozvodu.

Řada dalších uvažovaných úprav by vždy narazila na fiskální politiku ministerstva financí. Ale pro tyto účely lze uvést např. stanovení valorizace podle růstu tržních cen, životních nákladů nebo např. korelaci základní výměry důchodu s průměrnou mzdou. Z pohledu financování důchodového systému vyvstává i otázka zohledňování období péče o dítě, během které není hrazeno pojistné, ale toto období je pro účely důchodového pojištění chápáno jako náhradní doba pojištění. Reforma by se měla zaměřit nad dlouhodobou udržitelností tohoto institutu. Jednoznačně je pozitivní, aby osoba pečující o dítě byla podporována, ale pro tyto účely je nutné nalézt zdroj financí.

Příspěvek bych zakončil slovy Prof. Potůčka, že důchodová reforma je rozhodně nezbytná, neboť současný důchodový systém neodpovídá ani nárokům současnosti, ani nárokům předvídatelné budoucnosti.

V. Zdroje

Knižní zdroje

  • GREGOROVÁ, Zdeňka. Důchodové systémy. Brno: Masarykova univerzita, 1998. ISBN 8021020032.
  • LOUŽEK, Marek. Důchodová reforma. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 9788024626123.
  • POTŮČEK, Martin a MAŠKOVÁ, Miroslava. Česká republika - trendy, ohrožení, příležitosti. V Praze: Karolinum, 2009. ISBN 9788024616551.
  • POTŮČEK, Martin. Poznávání budoucnosti jako výzva. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 9788024618975.

Právní předpisy

  • Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Internetové zdroje

  • Důchodová komise: Odborná komise pro důchodovou reformu [online] [cit. 2016-10-22]. Dostupné z: http://www.duchodova-komise.cz/
  • Martin Potůček [online] [cit. 2016-10-22]. Dostupné z: http://www.martinpotucek.cz/


* doktorand na katedře pracovního práva a sociálního zabezpečení Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

nahoru