Work-life balance by the state

Mgr. Jakub Halíř*

Annotation

The article reacts to the talk on International Scientific Conference Labour Law 2015 held in Třešť since 30^th September to 2^nd October 2015, which dealt with work-life balance. Topic of the article is Work-life Balance by the State, especially with emphasis on social security. The main attention is focused on maternity benefits on maternity leave by the system of sickness insurance and state social support. It also describes general instruments of work‑life balance by labour law, as well as get involved father in child care. In conclusion there is an assessment of the current legal regulations and amendments de lege ferenda are also proposed.

I. Sladění pracovního a rodinného života v dnešní společnosti

Konflikt rolí, který práce a péče o děti přináší, má negativní vliv na životní a pracovní spokojenost každého jednotlivce. Nesoulad mezi rodinným a pracovním životem se pak může negativně projevit na kvalitě odvedené práce. Nespokojený bude v závěru zaměstnavatel, zaměstnankyně či zaměstnanec i jejich rodina. Nicméně se nelze spokojit s názorem, že oblast práce a rodiny je vzájemně neslučitelná a záleží jen na každém rodiči, jaké si určí priority, a které sféře bude dávat přednost. Naopak by měla být pozornost věnována zvyšování zaměstnanosti žen a podpoře jejich návratu do práce po mateřské a rodičovské dovolené. Nedílnou součástí slaďování pracovního a rodinného života by měla být rovněž snaha o maximální zapojení otců do rodinného života.

Podpora rodiny ze strany státu a zaměstnavatele, která rodičům umožní slaďovat práci s péčí o děti a domácnost je se změnou společenských poměrů stále více aktuální, neboť došlo k proměně rodinného života. Mění se role muže a ženy v současné společnosti, což způsobilo změnu hodnot, vývoj životních preferencí mužů i žen vedoucích k nižší porodnosti a klesajícímu počtu uzavřených sňatků. Snahou je tedy vytvořil takový model, kdy muž i žena budou navzájem zastupitelní, tedy, že oba by pracovali a oba byli zároveň zodpovědní za péči o děti a domácnost, což lze shrnout jako model dvou živitelů a dvou pečovatelů o rodinu.

Přerušení pracovní kariéry žen by tedy nebylo být považováno za újmu, ale naopak ceněno pro plnění reprodukční funkce rodiny. V tomto ohledu je zásadní pracovní život ženy a jeho přechod od neplacené práce v domácnosti zpátky k placenému zaměstnání.

Zaměstnanost žen by ale neměla způsobit újmu rodině a zejména dětem. V popředí by tedy neměl být jednotlivce, ať už žena nebo muž, ale rodina, jako základní sociální jednotka. Zájmy rodičů a dětí by měly být zohledňovány vyváženě. Neboť neschopnost vyvážit oblast pracovní s rodinnou, může vést v krajním případě až k rozpadu rodiny, což s sebou přináší řadu negativních aspektů jako např. výchovu dětí matkami samoživitelkami. Naopak zaměstnanci z fungujících rodin jsou výkonnější a loajálnější, a investice do prorodinné politiky se tak vrátí.

II. Nástroje státu ke slaďování pracovního a rodinného života

Ve slaďování pracovního a rodinného života sehrává významnou úlohu právě stát a úroveň jeho sociální a prorodinné politiky. Podporu rodiny lze chápat jako investici do rozvoje lidského kapitálu ve společnosti. Opatření by měla pomoci postupně zvýšit porodnost a počet pracujících žen s malými dětmi, což by napomohlo zvrátit současný negativní demografický vývoj. Jedním z nástrojů, kterými stát disponuje, jsou právě prorodinná opatření na trhu práce a v oblasti sociálního zabezpečení.

V rámci slaďování profesního a rodinného života je třeba podporovat zaměstnavatele, aby umožnili svým zaměstnancům využívat takové formy práce, které jim lépe umožní harmonizovat pracovní a rodinné povinnosti. Zákoník práce umožňuje reagovat na požadavek sladění pracovního a rodinného života několika instituty, jako jsou zkrácené pracovní úvazky či jiné flexibilní formy práce. Konkrétně se jedná o pružnou pracovní dobu, kratší pracovní dobu, či jinak upravenou pracovní doba dle požadavků rodiče, distanční formy práce, nebo např. firemní školky. Tyto instituty jsou v praxi často využívány, jsou ideálním a účinným nástrojem k harmonizaci pracovního a rodinného života. Nicméně je důležité poměřovat ochrannou a organizační funkci pracovního práva, kdy zaměstnanec touží trávit, co nejvíce času s rodinnou, ale naopak zaměstnavatel potřebuje rozvrhovat pracovní úkoly.

 Tento příspěvek se však bude věnovat větší měrou nástrojům slaďování pracovního a rodinného života na legislativní úrovni v oblasti sociálního zabezpečení. Jedná se o ekonomické zabezpečení rodiny prostřednictvím dávek nemocenského pojištění a státní sociální podpory, kdy plat jednoho z rodičů by nemusel postačovat na krytí nákladů, či udržení životní rodiny.

V souvislosti s těhotenstvím, porodem a následnou péčí o dítě existuje v České republice řada opatření směřujících ke zvýšené ochraně a zvýhodnění matek a otců v pracovněprávních vztazích. V této souvislosti lze zmínit zejména nároky těhotných a kojících zaměstnankyň, žen po porodu a zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti do 15 let a dále dávky nemocenského pojištění a státní sociální podpory souvisejících s mateřstvím a rodičovstvím, zejména se jedná o peněžitou pomoc v mateřství a rodičovský příspěvek.

Mateřskou a rodičovskou dovolenou lze chápat jako základní nástroje slaďování pracovního a rodinného života v prvních letech života dítěte. Mateřská dovolená směřuje k zajištění ochrany biologického stavu ženy a zvláštních vztahů mezi ženou a jejím dítětem v průběhu těhotenství a následuje i po porodu. Zabraňuje tedy narušení těchto vztahů, které by mohli nastat při současném výkonu pracovní činnosti.

České pracovní právo klasifikuje mateřskou dovolenou jako důležitou osobní překážku v práci, po dobu jejíhož trvání je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni omluvené pracovní volno bez náhrady mzdy. Na rozdíl od rodičovské dovolené je mateřská dovolená poskytována pouze ženě. Zákoník práce stanoví, že během čerpání mateřské dovolené, tedy v tzv. v ochranné době, nesmí být dána výpověď ze strany zaměstnavatele. Po návratu z mateřské dovolené má zaměstnankyně nárok na zařazení na původní práci a pracoviště. Pokud bylo během čerpání mateřské dovolené místo zrušeno nebo práce odpadla, zaměstnavatel je povinen zařadit je podle pracovní smlouvy.

O mateřskou dovolenou zaměstnankyně nemusí žádat, stačí, když zaměstnavateli její nástup doloží potvrzením příslušného lékaře. Žena ale nemá nárok na výplatu mzdy po dobu mateřské dovolené, ale pokud splní podmínky stanovené zákonem o nemocenském pojištění, má nárok na dávku peněžité pomoci v mateřství.

Peněžitá pomoc v mateřství je finanční dávkou nemocenského pojištění. Zákon o nemocenském pojištění blíže specifikuje podmínky nároku na tuto dávku. Délka podpůrčí doby je 28 týdnů, žena ji začíná pobírat 6 až 8 týdnů před plánovaným dnem porodu. V případě narození dvou a více dětí zároveň trvá 37 týdnů. Dávka je vyplácena ve výši 70 % denního vyměřovacího základu a vyplácí ji příslušná správa sociálního zabezpečení.

Kromě prvních 6 týdnů po porodu, kdy peněžitá pomoc v mateřství náleží výhradně matce, má na tuto dávku nárok i otec dítěte nebo manžel ženy, která dítě porodila. Musí ovšem splňovat stejné podmínky pojištění jako žena, která porodila. To znamená, že v případě zaměstnance musí být nemocensky pojištěn minimálně 270 dnů v posledních dvou letech před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství. Zároveň musí se ženou uzavřít písemnou dohodu.

Osobě, která pobírá peněžitou pomoc v mateřství je umožněno pracovat a zároveň pobírat tuto dávku v případě, kdy jde o jiné zaměstnání, než ze kterého se jim dávka vyplácí. Tato skutečnost, ale popírá jednu ze zásad mateřské dovolené, kterou je právě ochrana matky a vztahu mezi rodiči a dětmi. Na druhou stranu reflektuje principy nemocenského pojištění a finanční zájmy rodiny.

Na dobu mateřské dovolené může plynule navazovat rodičovská dovolená, která je poskytována k prohloubení péče o dítě a je také koncipována jako důležitá osobní překážka v práci, během které je zaměstnavatel povinen poskytnout na žádost zaměstnankyně či zaměstnance omluvené pracovní volno bez nároku na náhradu mzdy. Po tuto dobu rodiče pobírají rodičovský příspěvek, tedy dávku státní sociální podpory, kterou vyplácí Úřad práce.

Dle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout na žádost zaměstnankyně, zaměstnance z důvodu prohloubení péče o dítě rodičovskou dovolenou po dobu, o jakou požádají, a to nejdéle do věku 3 let. Po uplynutí této doby může být po vzájemné dohodě zaměstnavatelem poskytnuto neplacené volno. Nejčastěji je o rodičovskou dovolenou žádáno do věku 4 let dítěte, tedy do maximální doby výplaty rodičovského příspěvku. V tomto věku mají rodiče navíc větší šanci na umístění dítěte do mateřské školy než u dítěte mladšího. Při návratu do práce má zaměstnanec nárok být zařazen dle pracovní smlouvy.

Při čerpání rodičovské dovolené náleží rodičovský příspěvek, který je finanční univerzální plošnou dávkou, která je poskytována bez ohledu na příjem rodiny. Zákon o státní sociální podpoře podrobně specifikuje podmínky nároku na tuto dávku. Základní podmínkou je trvalé bydliště rodiče a dítěte v České republice. Dávka náleží rodiči, který pečuje osobně a celodenně o dítě do 4 let věku a celková částka nároku činí 220 000,‑ Kč. Rodiče se mohou rozhodnout, zda budou dávku čerpat 2, 3 nebo 4 roky.

Z hlediska slaďování práce a rodiny je podstatné, že rodičovský příspěvek může pobírat i muž, nejen žena a pokud rodiče pracují, není zkoumán jejich příjem. V době své výdělečné činnosti však rodič musí zajistit péči o dítě jinou zletilou osobou, dítě od 2 let může navštěvovat předškolní zařízení po neomezenou dobu. Omezení platí pro dítě do 2 let, které může toto zařízení navštěvovat maximálně 46 hodin měsíčně.

Rodičovský příspěvek je poskytován vždy jen na nejmladší dítě v rodině. Pokud se v rodině narodí další dítě, nárok na rodičovský příspěvek na starší dítě zaniká, a to i v případě, že na narozené dítě náleží rodičovský příspěvek ihned od narození ve stejné výši, v jaké náleží doposud na starší dítě. Toto omezení je evidentně úsporným opatřením vlády a není příliš motivující pro pořízení dalšího dítěte v období pobírání rodičovského příspěvku. Mimoto kratší časový odstup mezi sourozenci je vhodný ze sociologického hlediska pro jejich vzájemný vztah, ale zároveň i z ekonomického pohledu pro jejich rodiče, kteří se navíc nemusí na krátký časový úsek vracet na trh práce a mohou se naplno věnovat rodině.

Mateřská dovolená a rodičovská dovolená poskytovaná po dobu, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, se vždy považuje za výkon práce, a to i pro účely dovolené, čímž rodič neztrácí během péče o dítě dobu pojištění pro nároky plynoucí ze sociálního zabezpečení.

Ustanovení o mateřské a rodičovské dovolené platí obdobně při převzetí dítěte do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Mateřská a rodičovská dovolená se takto poskytuje ode dne převzetí dítěte až do dne, kdy dítě dosáhne věku 3 let.

Další dávkou nemocenského pojištění pro matky je vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Žena na něj má nárok tehdy, pokud je z důvodu těhotenství převedena na jinou práci, kde pobírá bez svého zavinění nižší mzdu či plat. Ženě je formou nemocenské dávky doplacen rozdíl mezi novým a původním příjmem. Příspěvek je vyplácen ode dne převedení na jinou práci až do konce 9. měsíce po porodu.

Pokud ošetřující lékař rozhodne o dočasné pracovní neschopnosti z důvodu těhotenství, vzniká nárok na nemocenské. Jedná se zejména o případy tzv. rizikového těhotenství, které je s přibývajícím věkem matek stále častější. Při péči o dítě mohou rodiče využívat rovněž podporu při ošetřování člena rodiny, tedy ošetřovné, jako dávku nemocného pojištění. Nemocenské a ošetřovné se vyplácí ve výši 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnankyně nebo zaměstnance v práci po dobu ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti. Podmínkou je společná domácnost členů rodiny. Ta však nemusí být splněna u péče o dítě do 10 let rodičem. U dítěte je nárok na dávku omezen věkem 10 let, lékař však potřebu ošetřování může stanovit i u staršího dítěte. Zákonný nárok je 9 kalendářních dnů. Osamělý rodič má nárok na 16 kalendářních dnů. Nárok na tuto dávku je i v případě, pokud je v mateřské, základní škole nařízena karanténa, škola je zavřena např. z důvodu havárie nebo v případě, že onemocněla osoba, která jinak o dítě pečuje nebo se podrobila lékařskému vyšetření v pracovní době zaměstnance.

Z oblasti sociálního zabezpečení nesmí být zapomínáno ani na dávky plynoucí z důchodového pojištění. Dávky důchodové pojištění plní v tomto případě zejména kompenzační funkci. V případě smrti jednoho z rodičů náleží pozůstalému manželovi, který pečuje o nezaopatřené dítě, vdovský nebo vdovecký důchod a dítěti sirotčí důchod. V tomto ohledu se můžeme setkat s paradoxem, kdy rodina se dvěma dětmi, ve které zemře jeden rodič, disponuje díky pozůstalostním důchodům většími příjmy, než v případě výdělku zesnulého rodiče. Výchova dětí je u žen narozených do roku 1974 zohledněna pro nárok na starobní důchod, kdy nárok na tento důchod vzniká s ohledem na počet vychovaných dětí dříve.

Z dávek státní sociální podpory je dobré pro úplnost uvést přídavek na dítě, což je dlouhodobá dávka, poskytována rodinám s dětmi, která jim pomáhá krýt náklady, spojené s výchovou a výživou nezaopatřených dětí. Jedná se ale o testovanou dávku, kdy příjem rodiny musí být nižší než 2,4násobek částky životního minima rodiny. Přídavek je vyplácen ve třech výších podle věku nezaopatřeného dítěte.

Další dávkou ze systému státní sociální podpory se vztahem k rodinám s dětmi je porodné, které je poskytováno v závislosti na výši příjmu, kdy se rodině s nízkými příjmy jednorázově přispívá na náklady související s narozením prvního dítěte. Porodné je stanoveno pevnou částkou a činí 13 000,- Kč. Narodilo-li se více dětí zároveň, činí výše porodného 19 500,- Kč.

III. Zhodnocení právní úpravy a úvahy de lege ferenda

Z výše uvedeného textu může čtenář nabýt dojmu, že v právním řádu je obsaženo dostatečné finanční zajištění rodičů v podobě dávek poskytovaných státem, nicméně tyto dávky plně nekompenzují ztrátu příjmu rodiče, který se stará o dítě, a už vůbec nenahrazují zvýšení nákladů spojených s narozením dítěte.

Pro dnešní rodinu je důležitým aspektem při rozhodování možnost změny původního rozhodnutí. V tomto ohledu je velmi pozitivní možnost přesunu výplaty dávky peněžité pomoci v mateřství na muže, který je otcem nebo manželem ženy, která dítě porodila. Tuto změnu je ale možné realizovat až od počátku sedmého týdne po porodu dítěte s ohledem na biologickou stránku ženy. Matka se může vystřídat s manželem či otcem dítěte na základě písemné dohody a to minimálně na 7 dní po sobě jdoucích. Výplata dávky je poté zastavena matce a vyplácí se muži z jeho nemocenského pojištění. Možnost střídat se v péči o dítě je jednoznačně vstřícným krokem ze strany státu a umožňuje rodičům možnost volby. Muži je tedy umožněno se více zapojit do péče o dítě od jeho nejútlejšího věku a naopak žena nemusí ztrácet kontaktu se svou prací. Tato možnost je jistým východisko pro muže, který má nižší příjem nebo práci ztratil a naopak žena práci má. Uvedená zákonná úprava přispívá k upevnění rovného postavení žen a mužů a umožňuje rodičům v některých případech pružně reagovat na nepříznivou finanční situaci rodiny.

Čerpání rodičovské dovolené je také do jisté míry flexibilní, neboť nemusí být čerpána vcelku. To znamená, že pokud zaměstnanec nastoupí zpět do práce, může až do tří let věku dítěte kdykoliv požádat znovu o poskytnutí rodičovské dovolené. Zároveň mohou rodičovskou dovolenou čerpat současně zaměstnankyně i zaměstnanec. Nicméně za této situace hmotné zabezpečení přísluší jen jednomu z nich, ale rodiče mají možnost volby délky a výše čerpání rodičovského příspěvku ze tří variant, což lze chápat jako impuls pro nastavení čerpání benefitu dle individuálních možností rodiny.

V rámci slaďování práce a rodiny zákon umožňuje i střídání rodičů při pobírání ošetřovného, ale s ohledem na krátkou délku pobírání této dávky pouze jednou.

Sice v současné době čerpá rodičovský příspěvek pouze 2 % otců, ale na statistických výstupech lze vypozorovat, že se boří stereotypy a stále více otců se zapojuje do výchovy dětí v jeho útlém věku, což lze demonstrovat na pobírání peněžité pomoci v mateřství na níže uvedených tabulkách. Mezi léty 2012 a 2013 došlo sice k poklesu mužů pobírajících peněžitou pomoc v mateřství, což je ale způsobeno celkově nízkou porodností v roce 2012.

Tabulka č. 1: Počet příjemců dávek nemocenského pojištění podle pohlaví[1]

dávka	příjemce dávky	období
		k 31. 12. 2012	k 31. 12. 2013	k 31. 12. 2014
peněžitá pomoc v mateřství	celkem	545 077	536 412	535 827
	z toho ženy	542 281	534 109	532 693
	z toho muži	2 796	2 303	3 134
	procento mužů	0,5%	0,4%	0,6%
ošetřovné	celkem	302 952	362 132	359 764
	z toho ženy	236 267	280 722	276 682
	z toho muži	66 685	81 410	83 082
	procento mužů	22%	22,5%	23,1%

Tabulka č. 2: Počet příjemců rodičovského příspěvku podle pohlaví (údaje v tisících)[2]

rok	Ženy	Muži	procento mužů	celkem
2012	301,4	5,3	1,7%	306,7
2013	287,6	5,2	1,8%	292,8
2014	273,4	5,1	1,8%	278,5

U peněžité pomoci v mateřství a u rodičovského příspěvku lze jednoznačně pozorovat sice stoupající ale i přesto stále nízké zapojení mužů do výchovy dětí, což lze hodnotit jednoznačně negativně. Naopak u ošetřovného není rozdíl mezi ženami a muži tak znatelný, což je způsobeno nejspíše kratší dobou pobírání této dávky.

Dávky nemocenského pojištění se vyznačují určitou rigidností, neboť za posledních 50let nepřibyla v tomto systému žádná nová dávka. S ohledem na možné zapojení otců při výchově dětí, které úzce souvisí s rovností pohlaví a otázkou diskriminace žen na pracovním trhu, se uvažuje o zavedení otcovské dávky, které by náležela v relativně krátké době po narození dítěte s cílem většího zapojení otců do péče o děti a jako podpora vztahu mezi otcem a matkou dítěte, či posílení vztahů uvnitř rodiny jako celku. Vytvoření pozitivní vazby mezi otcem a dítětem již v raném věku života dítěte je nepochybně velmi žádoucí. Zavedení otcovské dávky do právního řádu České republiky by prakticky odpovídalo otcovské dovolené, která již funguje v řadě evropských zemí. Typické pro otcovskou dovolenou je její poskytování v raném věku dítěte po dobu od několika dnů do přibližně dvou, max. tří týdnů. Nejvhodnější by bylo na otcovskou dovolenou nastoupit nejpozději do uplynutí šesti týdnů věku dítěte. Účelem nově navrhované dávky nemocenského pojištění by bylo finančně podpořit otce, který se rozhodne dočasně přerušit výkon své výdělečné činnosti s tím, že spolu s matkou bude pečovat o novorozené dítě. Nicméně již nyní bez zavedení tohoto institutu řada otců je s matkou a svým dítětem doma a čerpá dovolenou na zotavenou dle zákoníku práce.

V oblasti pojistného na sociální zabezpečení je široce diskutováno zavedení slevy a přirážky k pojistnému s ohledem na aktuální počet vychovávaných dětí. V této souvislosti by mohlo uvažováno i o daňovém zvýhodnění pro zaměstnavatele poskytující nebo zajišťující svým zaměstnancům péči o děti. Nicméně je autorovi zřejmé, že veškerá podpora slaďování pracovního a rodinného života závisí na možnostech státního rozpočtu, ale zároveň je nutné přihlédnout k finanční zátěži pořízení dítěte, která je značná a zejména dlouhodobá.

Zdroje

Knižní zdroje

• KŘÍŽKOVÁ, Alena, DUDOVÁ Radka, HAŠKOVÁ Hana a MAŘÍKOVÁ Hana. Kombinace pracovního a rodinného života v ČR: politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a firemní strategie. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2005, 91 s. ISBN 80-7330-077-x.
• RYDVALOVÁ, Renata a JUNOVÁ Blanka. Jak sladit práci a rodinu: a nezapomenout na sebe. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2011, 152 s. ISBN 978-80-247-3578-8.
• PŘIB, Jan. Mateřská a rodičovská dovolená. 1. vyd. Praha: Grada, 2002, 155 s. ISBN 80‑247‑0216-9.

Právní předpisy

• Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
• Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Internetové zdroje

• Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2015 [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2015 [cit. 2015-10-28]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/.