Thoughts on work of dicarectors of public schools

Mgr. Michal Smejkal*

Annotation

This article introduces the role of directors of public schools, their duties and responsibilities and the prescribed working hours they should manage to fulfill their duties in. The article will also present a legislative change in this area and comments on it. The article will not forget to suggest further possible changes in the attitude towards the codification of certain areas connected to the work of directors of public schools.

Úvod

Člověk má přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých.[1] Na tomto místě by se jistě mohlo začít dlouze polemizovat, co je to lidské štěstí, jaké má složky, jak moc a jakými prostředky se o něj může člověk brát, atd., nicméně toto není předmětem tohoto příspěvku. Autor příspěvku vychází z toho, že každý člověk má svůj rodinný a pracovní život, chce být šťastný, spokojený a chce, aby tyto složky, jeho v podstatě každodenního života, byly v harmonii. Autor se v článku zaměří na některé aspekty práce a pracovní náplně ředitelů a ředitelek veřejných škol (dále též jen „ředitel“ nebo „ředitel školy“). Touto optikou se autor v příspěvku podívá na určité možnosti slaďování rodinného a pracovního života a pokusí se nastínit některé praktické problémy, které tomuto slaďování mohou bránit. V příspěvku se autor zaměří na ředitele škol zřizovaných krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí (dále jen „veřejná škola“).

I. Kdo je ředitel školy?

Otázka se zdá být velice jednoduchou, avšak ve své podstatě se jedná o otázku velice komplexní. Navíc na ni nenajdeme jednoznačnou odpověď v jednom jediném právním předpise, ale při snaze najít uspokojivou odpověď, budeme muset zabrousit hned do několika zákonných i podzákonných právních předpisů.

Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“) platí, že ředitelem školy může být fyzická osoba, která splňuje předpoklady podle § 3 zákona o pedagogických pracovnících a získala praxi spočívající ve výkonu přímé pedagogické činnosti nebo v činnosti, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření, nebo v řídící činnosti nebo v činnosti ve výzkumu a vývoji v určité délce[2]. Ustanovení § 3 zákona o pedagogických pracovnících poté stanoví, že pedagogickým pracovníkem může být ten, kdo splňuje následující předpoklady:

1. je plně způsobilý k právním úkonům (terminologií občanského zákoníku je plně svéprávný),
2. má odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává,
3. je bezúhonný,
4. je zdravotně způsobilý a
5. prokázal znalost českého jazyka, není-li dále v zákoně o pedagogických pracovnících stanoveno jinak.

Již z výše uvedeného plyne, že aby zřizovatel mohl ředitele do funkce jmenovat, musí se jednat o osobu vzdělanou, odborně kvalifikovanou pro přímou pedagogickou činnost, kterou bude posléze na škole vykonávat, se schopností vést kolektiv zaměstnanců a v neposlední řadě i s dostatečnými morálními předpoklady pro výkon takovéto funkce.

Výše zmiňované předpoklady mají zabezpečit, že ředitel bude vykonávat řádně všechny své povinnosti. Jedná se o povinnosti mu stanovené mnoha právními předpisy, příkladně lze jmenovat již uvedený zákon o pedagogických pracovnících, zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) či celou řadu prováděcích právních předpisů.

II. Ředitel z pohledu pracovního práva

Na ředitele je v rámci pracovního práva nutno nazírat z několika úhlů pohledu. Ředitel školy je statutárním orgánem právnické osoby vykonávající činnost školy a tedy i vedoucím zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 11 zákoníku práce. Zároveň je ovšem i zaměstnancem této právnické osoby a sám sobě tedy jak nadřízeným tak i podřízeným. Znamená to tedy, že si musí přidělovat práci v souladu s právními předpisy a takto přidělenou práci vykonávat řádně a podle svých sil a schopností. Rovněž však mimo jiné musí svoji práci řídit a kontrolovat, práci co nejlépe organizovat, vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně zaměstnanců (tedy i sebe) a zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů (tedy i sebou samým).[3]

Výše uvedené tedy znamená, že je povinností ředitele dodržovat jednak právní předpisy, ale i předpisy vnitřní, které často sám vytvořil.

III. Pracovní doba ředitele

Na pracovní dobu ředitele školy, jakožto pedagogického pracovníka, se vztahuje speciální úprava v ustanoveních §§ 22a a 23 zákona o pedagogických pracovnících a obecná úprava obsažená v zákoníku práce.

Pracovní doba[4] pedagogického pracovníka, ředitele školy tedy nevyjímaje, se dle § 22a zákona o pedagogických pracovnících skládá ze dvou částí, a to z přímé pedagogická činnosti a z práce související s přímou pedagogickou činností.

Přímou pedagogickou činností se rozumí přímá vyučovací, přímá výchovná, přímá speciálně pedagogická nebo přímá pedagogicko-psychologická činnost přímým působením na vzdělávaného, kterým pedagogický pracovník uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě zvláštního právního předpisu[5].[6] Jedná se o dobu, kdy ředitel školy přímo pedagogicky působí na děti, jinými slovy má „práci u dětí“ nebo „učí“. V této části pracovní doby dochází k naplnění poslání pedagogického pracovníka. Rovněž lze říct, že pokud se někdo rozhodne pro přípravu pro výkon činnosti pedagogického pracovníka a posléze pro výkon této činnosti, zcela jistě při tomto svém rozhodnutí má na mysli především tuto část své budoucí pracovní doby, tedy přímo působit na vzdělávané, jinými slovy učit děti, žáky či studenty.

Ředitel veřejné školy stanoví týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti podle prováděcího právního předpisu, kterým je nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímě speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „nařízení“).[7] V takto stanovené době je zaměstnanec (pedagogický pracovník) povinen být na pracovišti, a to stejně jako v době stanovené rozvrhem jeho dohledu nad dětmi a žáky, v době zastupování jiného pedagogického pracovníka a v případech, které stanoví v souladu se zákoníkem práce zaměstnavatel.[8] V ostatních případech, tedy pokud se jedná o výkon jiné práce než uvedené v předchozí větě, vykonává pedagogický pracovník sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, a na místě, které si sám určí.[9]

Lze tedy shrnout, že ředitel školy má kompetenci rozhodnout, kdy je pedagogický pracovník povinen vykonávat svoji práci na pracovišti zaměstnavatele a pouze ve zbylé době si pedagogický pracovník může sám rozhodnout, kde svoji práci bude vykonávat.[10]

Ředitel školy se tedy dostává do pozice, kdy sám sobě v plném rozsahu určuje, kde bude práci vykonávat, resp. jakou část pracovní doby si v souladu se zákoníkem práce jako zaměstnavatel stanoví, že bude povinen být na pracovišti. Na tomto místě je však potřeba zdůraznit, že je potřeba důsledně dbát na dodržení zásady rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace[11], kterou musí mít ředitel školy jako zaměstnavatel na paměti a musí ji respektovat. Znamená to tedy, že při rozvrhování své pracovní doby nesmí postupovat výhodněji, než při rozvrhování pracovní doby svých podřízených zaměstnanců.

IV. Co dělá ředitel školy?

Nikdo, a tedy ani ředitel školy, nežije jen pracovním životem, ale každý má i život rodinný a osobní. Je dozajista snahou každého, aby tyto životy byly v rovnováze a harmonii. Protože je-li jedinec spokojený v rodinném či osobním životě, bezpochyby se tato spokojenost bude pozitivně odrážet i v životě pracovním a naopak. Níže se pokusím nastínit, co vše musí ředitel v rámci svého pracovního života stihnout.

Již výše byly uvedeny předpoklady pro výkon ředitele školy, a to, že ředitelem školy může být fyzická osoba, která získala praxi spočívající ve výkonu přímé pedagogické činnosti nebo v činnosti, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření, nebo v řídící činnosti nebo v činnosti ve výzkumu a vývoji v určité délce. Aby fyzická osoba mohla být ředitelem, stačí, aby praxi získala v jedné z  uvedených alternativ.

Nicméně je dle mého názoru možné se domnívat, že zákonodárce těmito požadavky dává tušit, jaké kvality ředitele by si představoval a také, co všechno by ředitel školy měl v rámci své činnosti vykonávat.

Z těchto požadavků lze dovodit, že ředitel školy tedy musí být zkušeným odborníkem po stránce pedagogické a přímou pedagogickou činnost vykonávat, taky musí být schopný vedoucí zaměstnanec a své podřízené dobře řídit a v neposlední řadě musí mít schopnost a ochotu se ve svém oboru dále vzdělávat a být v této oblasti odborníkem.

Během své pracovní doby tedy ředitel školy musí, krom dalšího, vykonávat přímou pedagogickou činnost, tzn. být ve třídě se vzdělávanými a učit, musí rozhodovat ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb[12], dále pak odpovídá za to, že škola poskytuje vzdělávání v souladu se školským zákonem a vzdělávacími programy uvedenými v § 3 školského zákona, odpovídá za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání (tedy musí vykonávat i hospitace v hodinách), vytváří podmínky pro výkon inspekční činnosti České školní inspekce (chystá podklady pro inspekční a kontrolní činnost) a přijímá následná opatření, vytváří podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a pro práci školské rady[13], zajišťuje, aby oprávněné osoby byly včas informovány o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta, odpovídá za zajištění dohledu nad dětmi a nezletilými žáky ve škole a školském zařízení.[14] K tomu ještě ředitel během své pracovní doby musí komunikovat se zřizovatelem, zabývat se a řešit stížnosti na zaměstnance školy nebo třeba zajišťovat případné opravy. I přesto, že je předchozí výčet poměrně obsáhlý, není možné říct, že by se jednalo o vyčerpávající výčet činností, které se po řediteli školy v jeho pracovní době vyžadují. 

Navíc je potřeba uvést, že ředitel školy má povinnost se dále vzdělávat a obnovovat si, udržovat si a doplňovat si kvalifikaci.[15] Toto další vzdělávání se obecně uskutečňuje buď prostřednictvím vzdělávací instituce (institucionální vzdělávání) či samostudiem.[16]

Zajímavá je bezesporu otázka čerpání volna k samostudiu. K jeho uskutečnění stanoví zákon o pedagogických pracovnících, že pedagogický pracovník má nárok na 12 pracovních dnů samostudia ve školním roce, které lze využít právě jen k tomuto účelu. Volno k samostudiu ovšem pedagogickému pracovníkovi náleží pouze, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody nebo účast pedagogického pracovníka na jiné formě vzdělávání[17] a jedná se tak vlastně o relativní nárok pedagogického pracovníka na volno k samostudiu, jelikož pokud jsou dány takovéto vážné provozní důvody či potřeba účasti pedagogického pracovníka na institucionálním vzdělávání, nárok na volno k samostudiu nevznikne.[18]

Jelikož čerpání volna k samostudiu určuje ředitel školy, dostává se tento ve vztahu ke své vlastní osobě do někdy poměrně pikantní situace, jelikož musí zvažovat, zda jsou v jeho případě splněny podmínky, aby mu vznikl nárok na to, aby sám sobě určil čerpání volna k samostudiu. Je totiž možné vyslovit názor, že pokud ředitel lidově řečeno „nestíhá“, je dán vážný provozní důvod a tím pádem nárok na čerpání volna k samostudiu nevznikne. Nicméně tím dochází, dle mého názoru, k částečnému neplnění jiné povinnosti ředitele, a to konkrétně povinnosti dále se vzdělávat a obnovovat si, udržovat si a doplňovat si kvalifikaci. Vzhledem k tomu, že oba tyto aspekty jsou při práci ředitele školy nesmírně důležité, nastává nelehká situace, kterou by bylo vhodné pro futuro vyřešit. De lege ferenda bych se přikláněl k názoru, že by se nárok pedagogických pracovníků na čerpání volna k samostudiu měl odrelativizovat, jelikož další vzdělávání je pro řádný výkon práce pedagogického pracovníka stěžejní a nemělo by ustupovat provozním důvodům. Toto dle mého názoru platí v případě ředitele školy dvojnásob, jelikož je to právě on, kdo odpovídá mimo jiné za odbornou a pedagogickou úroveň vzdělávání.

V. Stanovený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti a slaďování rodinného a pracovního života ředitelů

Jak bylo výše naznačeno, práce ředitele školy je velice zodpovědná, různorodá a dozajista i náročná. Dle stávající právní úpravy by měl ředitel pracovat 40 hodin týdně[19], z čehož mu jistou část zabere výkon přímé pedagogické činnosti a zbytek práce související s přímou pedagogickou činností. Během této stanovené týdenní pracovní doby by tedy ředitel měl přímo působit na vzdělávané a ve zbytku doby poté všechny činnosti, které byly zmíněny výše a činnosti jiné.

Bez zajímavosti určitě není, jak se liší stanovený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti ředitelů různých druhů škol, tedy jakou část pracovní doby vlastně ředitel školy musí „učit“ a jakou část pracovní doby se může věnovat pracím souvisejícím s přímou pedagogickou činností či pracím řídícím. Namátkou lze uvést, že dle nařízení je v současné době stanovený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti ředitele mateřské školy stanoven na 13 až 24 hodin týdně, ředitele základní školy na 4 až 16 hodin týdně a ředitele střední školy na 2 až 6 hodin týdně.[20]

Z výše uvedeného je patrný nepoměr mezi stanoveným týdenním rozsahem přímé pedagogické činnosti ředitele mateřské školy a ředitele školy střední. Na tomto místě by tedy mohla být položena otázka, zda ředitel mateřské školy má méně práce než ředitel střední školy.

Odpověď nám poskytl sám zákonodárce, a to když bylo dne 24. 9. 2015 ve Sbírce zákonů České republiky uveřejněno nařízení vlády č. 239/2015 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, ve znění nařízení vlády č. 273/2009 Sb., které upravuje stanovení rozsahu přímé pedagogické činnosti ředitelů škol. Tato nová právní úprava nabude účinnosti dne 1. 9. 2016 a dochází k jistému sblížení stanoveného týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti ředitelů mateřských škol a základních škol. Dle důvodové zprávy k novele nařízení bylo dlouhodobě upozorňováno na rozdíl ve stanoveném rozsahu přímé pedagogické činnosti ředitelů mateřských a základních škol ve srovnání se stanoveným rozsahem přímé pedagogické činnosti třeba ředitelů středních škol, což je dáno změnou společenských podmínek. Lze říci, že dlouhodobě výrazně nižší rozsah přímé pedagogické činnosti ředitelů středních škol novým společenským podmínkám pořád vyhovuje, na rozdíl však od rozsahu přímé pedagogické činnosti ředitelů mateřských škol a základních škol, který již nikoli, a bylo jeho právní úpravu potřeba přizpůsobit nynějším společenským podmínkám. Tento rozsah se například u ředitele mateřské školy mění na 6 až 20 hodin týdně[21], jinými slovy je vidět poměrně značné snížení tohoto rozsahu.

Dle mého názoru se na jednu stranu jedná o chvályhodnou změnu právní úpravy, jelikož v praxi velmi často dochází k tomu, že ředitelé mateřských a základních škol nestíhají plnit všechny své pracovní povinnosti v rámci stanovené týdenní pracovní doby a tyto povinnosti pak dohánějí po večerech či v době čerpání dovolené, které je tak víceméně pouze formální. Samozřejmě není pochyb, že, za prvé, takovéto formální čerpání dovolené neplní svůj účel jako doba, která slouží zaměstnanci k naplňování jeho mimopracovních aktivit[22] a, za druhé, trpí soukromý a rodinný život ředitele, jelikož místo toho, aby se ředitel věnoval svým koníčkům či rodině, řeší ve svém volnu pracovní záležitosti a „dohání resty“. Jak tomu již ale bývá, každá mince má dvě strany, a touto změnou, podle mého mínění, dochází k potlačení poslání ředitele školy jakožto pedagogického pracovníka.

K zamyšlení v této souvislosti vybízí i otázka, zda ředitel školy, který pracuje („dohání resty“) po večerech, tak za určitých okolností neporušuje např. ustanovení zákoníku práce o nepřetržitém odpočinku mezi dvěma směnami či o práci přesčas.

Rozvržení pracovní doby je rozhodnutím zaměstnavatele[23] a stejně tak práci přesčas nařizuje zaměstnavatel a je ji možné konat jen výjimečně[24]. Pokud tedy ředitel, který je sám sobě zaměstnancem a zároveň sám sobě zaměstnavatelem, pracuje každý den přesčas, neznamená to, že si každý den nařizuje práci přesčas? Neznamená to tedy, že vůči sobě nerespektuje minimální dobu odpočinku mezi směnami? Mohl by být v souvislosti s takovýmto jednáním ředitele dojít k postihu ze strany oblastního inspektorátu práce dle zákona o inspekci práce[25] za správní delikt na úseku pracovní doby?

Podle mého názoru není možné za takovéto jednání postihovat, jelikož dovedeno ad absurdum by bylo nutno vyžadovat po každém zaměstnavateli (resp. každém vedoucím pracovníkovi), aby důsledně kontroloval, zda jemu podřízení zaměstnanci „nedohánějí resty po práci“. Na druhou stranu shora nastíněné otázky by de lege ferenda mohly vést k zamyšlení, zda nepokračovat v tom, co přinesla novela nařízení a rozsah přímé pedagogické činnosti ještě více neupravit.

Závěr

Náplň práce ředitele školy v sobě nese prvky pedagogické stejně jako prvky řídící a ředitel školy je tak v podstatě pedagogický pracovník a manažer v jedné osobě. Oba aspekty této práce jsou velmi důležité a nesou s sebou významnou odpovědnost za životy a zdraví zaměstnanců, dětí, žáků a studentů, za majetek zřizovatele, za finanční prostředky, aj. Otázkou je, zda by měla při výkonu funkce ředitele školy převažovat pedagogická či manažerská část, popřípadě zda by měl být ředitel školy v alespoň v jedné těchto částech odbřemeněn.

Z posledních legislativních změn se zdá, že zákonodárce upřednostňuje manažerskou složku práce ředitele školy a řediteli poskytuje více prostoru pro výkon práce související s přímou pedagogickou činností než pro samotný výkon přímé pedagogické činnosti. Tento krok je dozajista posunem k lepšímu v tom smyslu, že snad napomůže ředitelům k lepší vyváženosti rodinného (soukromého) života a života pracovního, protože budou mít více časového prostoru pro plnění svých řídících povinností. Ovšem zároveň je možné se ptát, zde tím nebude u některých z nich docházet k frustraci z nadvlády „papírů“ nad „učením“.

Otázkou de lege ferenda může být, zda ředitele neodbřemenit i v rovině manažerské, a to například převedením některých jeho kompetencí na zřizovatele. Taková změna by mohla sice vyvolávat pocit, že jedná o návrat do dob školských úřadů, ale nemyslím si, že by tomu tak bylo. Jisté ulehčení práce a poskytnutí ředitelům více času na výkon jejich poslání by mohl přinést spokojenější a tím pádem v určitém ohledu i lepší ředitele. Nechávám na laskavém čtenáři, nechť si vytvoří vlastní názor.